7 C 274/2020-32 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 8. 2020 domáhal zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobce byla mezi účastníky řízení dne 3. 10. 2019 uzavřena rámcová smlouva č. 1951226 (dále jen„ Rámcová smlouva“), na jejímž základě zřídil žalobce žalovanému běžný účet č. [číslo bankovního účtu]. Mezi účastníky byl dále dne 4. 10. 2019 uzavřen Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě – smlouva o poskytnutí kontokorentu, kterým žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 7 000 Kč. Žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V případě úvěru se jedná o zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací. Vzhledem k tomu, že žalovaný kontokorent řádně nesplácel, přistoupil žalobce k zesplatnění celého úvěru ke dni 1. 7. 2020. K tomuto dni činila dlužná částka celkem 7 329,80 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč a nesplaceného smluvního úroku ve výši 329,80 Kč. Žalovaný přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Vzhledem k tomu, že se účastníci ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřili, předpokládal soud, že s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), souhlasí, a rozhodl věc bez nařízení jednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Z rámcové smlouvy č. 1951226 ze dne 3. 10. 2019 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb, na jejímž základě se žalobce zavázal zřídit žalovanému běžný účet č. [číslo bankovního účtu]. 6. Z Dodatku č. 1 k rámcové smlouvě číslo 1951226 ze dne 4. 10. 2019 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byl dále uzavřen Dodatek č. 1 k rámcové smlouvě, na jehož základě zřídil žalobce žalovanému k jeho běžnému účtu kontokorent, který žalovanému umožňoval přečerpat peněžní prostředky na jeho běžném účtu až do výše 7 000 Kč. Výše roční úrokové sazby kontokorentu byla sjednána na 18,90 %. Úvěr mohl žalovaný čerpat opakovaně s tím, že celý úvěr musel být splacen vždy nejméně jednou za rok od data prvního čerpání. 7. Z Podmínek pro používání kontokorentu bylo zjištěno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoliv závazku vůči žalobci, a to i z jiné smlouvy, byl žalobce mimo jiné oprávněn blokovat nevyčerpanou část kontokorentu, nebo kontokorent vůbec neposkytnout; od Smlouvy o kontokorentu v průběhu jejího trvání odstoupit; požadovat předčasné splacení kontokorentu, tj. prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat žalovaného o jeho předčasné splacení (tzv. zesplatnění). 8. Z výpisu z běžného účtu č. [číslo bankovního účtu] a z přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přečerpal sjednaný limit kontokorentu, přičemž ke dni 1. 7. 2020, kdy byl celý úvěr zesplatněn, dlužil žalovaný žalobci na jistině částku ve výši 7 000 Kč a na smluvním úroku částku ve výši 329,80 Kč. 9. Z výzvy k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva ze dne 1. 7. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 1. 7. 2020 bylo prokázáno, že žalobce žalovanému oznámil, že vzhledem k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného, došlo k zesplatnění celého kontokorentu, a současně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 7 329,80 Kč s upozorněním, že jinak bude celý dluh vymáhán soudní cestou. 10. Z dalších předložených důkazů nezjistil soud žádné nové skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně formou Dodatku č. 1 k Rámcové smlouvě uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce svou povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně splnil a zřídil žalovanému k jeho běžnému účtu kontokorent, který umožňoval žalovanému přečerpat peněžní prostředky na jeho běžném účtu až do výše 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr průběžně splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,90 % ročně a současně nepřekročit sjednanou výši kontokorentu. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že na svém účtu překročil sjednaný limit kontokorentu, využil žalobce svého oprávnění a celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 7 329,80 Kč. Žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil. Nárok žalobce na úrok z úvěru vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 občanského zákoníku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč za dva úkony podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (podání žaloby a výzva k plnění ze dne 1. 7. 2020).