9 C 221/2020-56 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku. Tuto povinnost žalovaný splnil dne [datum]. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., vznikla žalovanému povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný v měsíci říjnu 2017 až prosinci 2017, lednu 2018 až prosinci 2018, lednu 2019 až prosinci 2019 a lednu 2020 poplatky neplatil a jeho dluh činí celkově částku [částka] (28 x [částka]). Žalobkyně vyzvala v souladu se svou zákonnou povinností žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však ani v dodatečné lhůtě dluh neuhradil. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Poukazoval na to, že nevlastní televizní přijímač a nemá ani rádio, chladničku, pračku, nemá ani elektřinu a vodu. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z provedeného dokazování soud zjistil, že na základě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum] byl televizní přijímač žalovaného přihlášen do evidence v září 1987. Z dopisu ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na televizních poplatcích a úroku z prodlení. Z kopie dodejky soud zjistil, že dopis žalovanému ze dne [datum] žalobkyně zaslala na adresu [adresa žalovaného]. Při doručování zásilky nebyl žalovaný zastižen a zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne [datum] a žalovanému byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. V úložní době si žalovaný zásilku nevyzvedl. Z výpisu detailu dluhu bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje za žalovaným celkovou jistinu pohledávky za měsíce říjen 2017 až prosinec 2017, leden 2018 až prosinec 2018, leden 2019 až prosinec 2019 a leden 2020 v celkové výši [částka]. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., činí měsíční výše televizního poplatku [částka]. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Podle § 8 odst. 6 zákona č. 348/2005 Sb., poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odstavcích 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Podle § 8 odst. 8 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb. z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný se v měsíci září 1987 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Na základě této skutečnosti mu vznikla zákonná povinnost platit měsíčně televizní poplatek. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, neboť neuhradil televizní poplatky za shora uvedená období ve výši [částka]. Tvrzení žalovaného o tom, že v rozhodném období nebyl vlastníkem televizního přijímače, nemůže být v tomto řízení účinnou obranou proti nároku žalobkyně, neboť žalovaný byl povinen žalobkyni písemně oznámit změny související s evidencí televizního přijímače a byl povinen odhlásit se z evidence poplatníků z důvodu, že přestal být poplatníkem, když přestal vlastnit televizní přijímač. Teprve tento postup mohl vést k zániku povinnosti žalovaného platit televizní poplatek. Žalobkyni nebylo ze strany žalovaného řádně a včas oznámeno, že již není poplatníkem televizních poplatků a rovněž nebyla obeznámena s tím, že přestal využívat služby žalobkyně. Žalovaný se nezaplacením poplatků řádně a včas dostal dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení, čímž žalobkyni vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., do dne podání žaloby, celkem tedy v částce [částka]. Vzhledem k tomu, že v souzené věci se v průběhu řízení nevyskytla žádná mimořádná okolnost, která by vybočovala z obvyklého průběhu řízení daného typu a odůvodňovala tak aktivní zastoupení advokátem, nelze v této věci považovat zastoupení advokátem za opodstatněné a náklady na toto právní zastoupení žalobkyně za účelně vynaložené. Proto soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 3 OSŘ provedeného zákonem č. 139/2015 Sb., s účinností od [datum], podle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Podle tohoto znění ustanovení zákona má nezastoupený účastník, zde žalobkyně, právo na náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, vyhláškou č. 254/2015 Sb. Soud tedy žalobkyni přiznal k náhradě částku [částka] jako paušální náhradu hotových výdajů po [částka] (ustanovení § 2 odst. 1 cit. vyhlášky) za dva úkony, za podání návrhu ve věci samé a písemné podání ze dne [datum] a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. Proto soud přiznal žalobkyni k tíži žalovanému částku [částka].