16 C 109/2022-41 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že dne [datum] v [číslo] na lince č. [anonymizováno] číslo vozidla [anonymizováno] při přepravní kontrole v dopravním prostředku provozovaném Dopravním podnikem [územní celek] a.s. se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, a byla proto jmenovanému podniku povinna zaplatit jízdné ve výši [částka] a přirážku ve výši [částka]. Žalobci byla tato pohledávka jmenovaného dopravního podniku vůči žalované postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se ve věci nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřila ani na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených důkazů. Z těchto důkazů soud zjistil skutkový stav tak, jak jej žalobce popsal v žalobě. Soud uplatněný nárok žalobce posoudil jako postoupený nárok přepravce na jízdné a na přirážku za to, že se žalovaná jako cestující v uvedeném případě neprokázala platným jízdním dokladem při cestě dopravním prostředkem provozovaným Dopravním podnikem [územní celek], a.s., podle ustanovení § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), upravujících přepravu osob a věcí, podle § 7 odst. 5 věty první a druhé a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, podle § 37 odst. 5 věty druhé, písm. b) a § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. S ohledem na to, že žalobce prokázal důvodnost a oprávněnost žalovaného nároku a nebylo zjištěno, že by žalovaná tyto jeho nároky uspokojila, soud žalobě vyhověl v celém rozsahu, přičemž požadované úroky z prodlení žalobci přiznal podle § 1970 OZ ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] představující zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady na zastoupení advokátem ve výši [částka]. Advokátovi totiž náleží odměna ve výši [částka] stanovená dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky [částka] za každý ze tří učiněných úkonů právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), a paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] za uvedené tři úkony právní služby po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.