16 C 130/2022-25 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, z částky [částka] do [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně s odůvodněním, že žalovaný cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobcem bez platného jízdního dokladu, a to dne [datum] v 9.43 hodin tramvají linky [číslo] dne [datum] v 7.25 hodin tramvají linky [číslo] dne [datum] v 9.37 hodin autobusem linky [číslo] dne [datum] v 15.25 hodin tramvají linky [číslo] dne [datum] v 7.50 hodin tramvají linky [číslo] kdy v prvních dvou případech činilo základní jízdné [částka] a ve třech dalších případech činilo základní jízdné [částka]. Žalobce proto po žalovaném požaduje toto základní jízdné a dále přirážku k jízdnému z důvodu jízdy bez platného jízdního dokladu ve výši [částka] za každý z uvedených případů. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že žalovaný se nevyjádřil ani na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených důkazů – dohod s cestujícím [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] Smluvních přepravních podmínek dopravce platných od [datum], od [datum] a od [datum], ceníků jízdného Dopravního podniku [právnická osoba], platných od [datum] a od [datum], předžalobní upomínky ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum]. Z těchto důkazů soud zjistil skutkový stav tak, jak jej žalobce popsal v žalobě. Soud uplatněné nároky žalobce posoudil jako nároky přepravce na jízdné a na přirážku za to, že se žalovaný jako cestující v uvedených případech neprokázal platným jízdním dokladem při cestě dopravním prostředkem provozovaným žalobcem, podle ustanovení § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), upravujících přepravu osob a věcí, podle § 7 odst. 5 věty první a druhé a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, podle § 37 odst. 5 věty druhé, písm. b) a § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost žalovaných nároků a nebylo zjištěno, že by žalovaný tyto jeho nároky uspokojil, soud žalobě vyhověl v celém rozsahu, přičemž požadované úroky z prodlení žalobci přiznal podle § 1970 OZ ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka].