16 C 166/2021-104 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 1. 2021 a doplněnou v průběhu řízení se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10.480,30 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.001,31 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4.500 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 9 % a úrok 11,03 % ročně z částky 4.500 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil následovně. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], (s účinností ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO]) došlo dne 24. 10. 2017 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí je předpis splátek a na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Úvěr byl poskytnut žalovanému za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovaným činily 14.600 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v 13 měsíčních splátkách po 2.600 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 24. 11. 2018 zesplatnil a tím mu vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 4.500 Kč, která se úročí od 25. 11. 2018 úrokem s úrokovou sazbou ve výši 11,03 % ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 4.500 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 4.500 Kč, smluvní pokuty ve výši 5.980,30 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 1.001,31 Kč, úroků z úvěru ve výši 11,03 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 4.500 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky ve výši 4.500 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Na uvedenou úvěrovou smlouvu bylo zaplaceno celkem 30.100 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce. Soud u tohoto jednání provedl dokazování, z něhož zjistil následující skutečnosti. Smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena dne 24. 10. 2017 společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a [jméno] [celé jméno žalovaného] jako úvěrovaným. Jako trvalé bydliště bylo u jmenovaného uvedeno: [obec], [ulice a číslo], jako kontaktní adresa [adresa žalovaného], číslo OP: [číslo] a tel. číslo [tel. číslo]. Úvěrující se zavázal úvěrovanému poskytnout částku 20.000 Kč a úvěrovaný se zavázal tuto částku vrátit úvěrujícímu zároveň s úrokem ve výši 25,85 % ročně, s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, s poplatkem za správu úvěru ve výši 4.400 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3.800 Kč, které dohromady činily 14.600 Kč, ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 2.600 Kč splatných 24. dne v měsíci a se splatností první splátky 24. dne v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Předpis splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] byl rovněž vyhotoven pro [jméno] [celé jméno žalovaného] coby dlužníka. Také v předložené žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 24. 10. 2017 a v předloženém dokladu označeném jako finanční analýza ze dne 24. 10. 2017 je jako žadatel uveden [jméno] [celé jméno žalovaného]. V dalších předložených důkazech jako„ credit scoring“, portfolio klientů [právnická osoba], příloha ke smlouvě o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020, předžalobní výzva, podací lístek z 18. 12. 2020, je již uváděno jméno a příjmení žalovaného„ [celé jméno žalovaného]“. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že žalobce neprokázal, že by předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřel žalovaný jako úvěrovaný (dlužník). Soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, že žalovaný je ve smlouvě o úvěru jednoznačně identifikován rodným číslem, a pokud se týká jména [jméno] [celé jméno žalovaného] uvedeného v úvěrové smlouvě, pak se jedná o zřejmou chybu v psaní. Jméno člověka zároveň s jeho příjmením je totiž základním identifikačním údajem osoby. Je pravdou, že v České republice by rodné číslo mělo být natolik specifickým údajem, že by mělo náležet pouze jednomu člověku. Nicméně pouze na základě skutečnosti, že jeden z identifikačních údajů uvedených v předmětné úvěrové smlouvě, a to rodné číslo, náleží žalovanému, nelze dovozovat, že tímto je prokázáno, že tuto smlouvu uzavřel žalovaný, pokud další identifikační údaj tomu neodpovídá. Není totiž vyloučeno, že ve smlouvě je správný údaj týkající se jména a příjmení osoby, která úvěrovou smlouvu jako úvěrovaný uzavřela, a naopak, je chyba v rodném čísle. Pokud žalobce namítá, že při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy byla předložena pracovní smlouva na jméno žalovaného, pak soud konstatuje, že ani předložení pracovní smlouvy žalovaného neprokazuje, že předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřel žalovaný. S ohledem na závěr soudu o neprokázání tvrzení žalobce, že by předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřel žalovaný jako úvěrovaný a že by jemu byla společností [právnická osoba] poskytnuta částka 20.000 Kč, soud žalobu pro neunesení důkazního břemene žalobcem zamítl. Pro úplnost soud dodává, že i v případě, že by předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena s osobou, která by následně byla žalována, soud by za situace stejných skutkových tvrzení žalobě stejně nevyhověl, a to z důvodu, že považuje ujednání o poplatcích za sjednání úvěru, za správu úvěru a za hotovostní výběr inkasa za neplatná, jelikož má za to, že těmito ujednáními úvěrující obcházel zákon, neboť podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je zákonem stanovenou cenou za poskytnutí peněžních prostředků na základě úvěrové smlouvy úrok. Úrok pak má být ve smlouvě zcela jasně a určitě sjednán. Pokud si vedle sjednaného úroku, který za dobu 13 měsíců činil 5.600 Kč, úvěrující ve spotřebitelské smlouvě stanovil další poplatky v celkové výši 9.000 Kč, jsou tato ujednání neplatná, jelikož tím úvěrující netransparentně navýšil cenu za poskytnutí peněžních prostředků, kterou by měl být úrok. Vzhledem k tomuto závěru soudu a k tomu, že dle tvrzení žalobce na uvedenou úvěrovou smlouvu byla uhrazena celkově částka 30.100 Kč, která plně pokryla poskytnutou jistinu ve výši 20.000 Kč i sjednaný úrok ve výši 5.600 Kč, a zbývající částkou 4.400 Kč mohly být pokryty případné úroky z prodlení, pak dle soudu byly všechny oprávněné nároky úvěrujícího vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy uspokojeny. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož soud přizná právo na náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným byl v tomto řízení žalovaný, proto by měl podle citovaného ustanovení právo vůči žalobci na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto je soud nepřiznal žádnému z účastníků.