16 C 2/2022-72 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] [spisová značka], na základě níž jmenovaná společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které mu poukázala tentýž den na účet, za poplatek ve výši [částka], a úvěr měl být splacen dne [datum]. Žalovaný na uvedenou smlouvu uhradil celkově pouze [částka]. Pohledávka úvěrujícího z uvedené smlouvy vůči žalovanému byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti. 3. Dle výpisů z obchodního rejstříku společnost [právnická osoba], [IČO], existuje od [datum], byť původně podnikala pod jiným názvem, a do předmětu jejího podnikání od [datum] do [datum] patřilo poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a žalobce existuje od [datum]. Žalobce soudu předložil listinu, která je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] [spisová značka], avšak není nikým podepsána, tudíž z ní nelze učinit zjištění, že by smlouvu v takovém znění žalovaný uzavřel. [právnická osoba], ze dne [datum], a z výpisu z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že účet označený žalobcem v žalobě patří žalovanému a že na tento účet byla dne [datum] připsána částka [částka], a to jako půjčka dle smlouvy [číslo] od společnosti [právnická osoba] a že jediným disponentem uvedeného účtu byl v té době žalovaný. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila žalobci pohledávku ve výši [částka] z uvedené smlouvy žalobci. Z dalších provedených důkazů soud žádné významné skutečnosti pro toto řízení nezjistil. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená. 5. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení postoupený nárok věřitele vůči dlužníkovi ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě níž původní věřitel společnost [právnická osoba] poskytl žalovanému částku [částka], ale jejíž obsah nebyl v tomto řízení zjištěn, na vrácení poskytnuté částky a zaplacení poplatku. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal obsah tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, má coby postupník (nástupce věřitele) právo pouze na vrácení toho, co bylo žalovanému původním věřitelem poskytnuto, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 OZ. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že původní věřitel společnost [právnická osoba] poskytl žalovanému dne [datum] částku [částka], žalobce tvrdí, že na uvedenou smlouvu žalovaný zaplatil částku [částka] a v řízení nebylo nikým tvrzeno ani zjištěno, že by žalovaný uhradil více, je žalovaný povinen vrátit zbytek poskytnuté částky, tj. [částka], proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka]. Zároveň žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci i úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to podle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za první den prodlení totiž soud považuje den následující po dni, kdy byla žaloba doručena žalovanému, jelikož v řízení nebyl zjištěn žádný dřívější den, kdy by se výzva věřitele k úhradě uvedené částky, dostala do dispozice žalovaného (výrok I.). 6. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbytku zamítl (výrok II.). 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě byl výrazně sice úspěšnější žalovaný, který by proto měl právo na náhradu poměrné části svých nákladů řízení, jelikož mu však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III. tohoto rozsudku).