4 C 21/2021-35 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 3. 9. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3.959 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 14. 10. 2018 do zaplacení. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], coby původní věřitel, a žalovaná uzavřeli prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované dne 9. 7. 2018 poskytnut úvěr ve výši 3.000 Kč se splatností dne 13. 10. 2018. Peněžní prostředky byly zaslány bezhotovostně na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě č. [bankovní účet]. Žalovaná se krom vrácení částky 3.000 Kč zavázala i k zaplacení poplatku ve výši 929 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaná dlužnou částku ani přes upomínky žalobce nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. Žalovaná se k jednání nařízenému na den 2. 9. 2022 bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání jí bylo doručeno dne 8. 8. 2022 postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že tato měla být uzavřena mezi původním věřitelem a žalovanou dne [datum] prostřednictvím užití prostředků komunikace na dálku, kdy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezhotovostní zápůjčku ve výši 3.000 Kč se splatností dne 8. 8. 2018 na účet č. [bankovní účet]. Ze sdělení [právnická osoba], bylo prokázáno, že bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru, na něž byly zaslány peněžní prostředky, nebyl ke dni jejich poskytnutí veden na jméno žalované a tato k němu neměla ani dispoziční oprávnění. Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci. S ohledem na uvedená skutková zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, neboť žalobce, ani přes výzvu a poučení soudu učiněnou v usnesení ze dne 22. 7. 2022, č. j. 4 C 21/2021-27, neuvedl rozhodné skutečnosti a ani nenavrhl důkazy prokazující pasivní legitimaci žalované, když žalobní návrh nedoplnil o tvrzení, jak byla konkrétně zjištěna a ověřena totožnost žalované, jakým způsobem žalovaná zažádala o poskytnutí úvěru a jakým způsobem došlo k poskytnutí peněžních prostředků ve prospěch žalované, když bylo zjištěno, že žalovaná nebyla a není majitelem bankovního účtu a ani k němu neměla žádné dispoziční oprávnění. Soud má tedy za to, že žalobce, ačkoliv byl řádně vyzván a poučen, neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně pasivní legitimace žalované ve věci, a proto soud žalobu zamítl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná a měla by proto právo na náhradu nákladů řízení vůči zcela neúspěšnému žalobci, žalované však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů nepřiznává.