4 C 4/2022-36 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 9. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3.056,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z uvedené částky jdoucím od 31. 8. 2018 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč. Návrh odůvodnil tím, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím níž umožňuje účastníkům využívat služeb i jiných subjektů či provádění platebních transakcí na základě registrace poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu u České národní banky. Platební transakce je vždy provedena na základě příkazu účastníka a umožňuje mu zaplatit prostřednictvím svého elektronického komunikačního zařízení cenu za zboží nebo služby poskytované jinými osobami, typicky se jedná o tzv. SMS jízdenky, vyzváněcí tóny, obrázky, loga, videa a hry ke stažení do mobilního telefonu, parkovné, předplatné novin, hlasování v TV soutěžích (Superstar), dárcovské SMS (DMS) atd. Částka, která má být prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení zaplacena, se vypočítá podle délky volání na audio textovou linku, případně podle počtu zaslaných Premium SMS či Premium MMS nebo je určena odkazem na webové či wapové stránce. Žalovaný byl v době poskytnutí platebních transakcí tj. době od 12. 5. 2018 do 11. 8. 2018 účastníkem telefonní stanice [číslo] (dále jen„ telefonní číslo“) na základě Smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum], na základě které bylo žalovanému umožněno, aby si v souladu s článkem 15 Všeobecných podmínek„ Platební transakce“ zadal prostřednictvím sítě žalobce pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby. V tomto konkrétním případě se jednalo o platební transakce uvedené ve vyúčtováních za období od 12. 5. 2018 do 11. 6. 2018 ve výši 283 Kč, za období od 12. 6. 2018 do 11. 7. 2018 ve výši 1.241 Kč a za období od 12. 7. 2018 do 11. 8. 2018 ve výši 1.532,53 Kč. Žalovaný dlužné částky ani přes výzvy žalobce nezaplatil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen„ o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má za prokázané následující skutečnosti. Účastnickou smlouvou má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným ke shora uvedené telefonní stanici dne [datum]. Jednotlivými vyúčtováními včetně jejich rozpisu a ceníkem žalobce byla prokázána celková dlužná částka za poskytnuté služby žalovanému. Z oznámení o zrušení poskytování služeb ze dne 7. 12. 2018 a pokusem o smír ze dne 20. 2. 2019, má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 1746 odst. 2 a § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), tedy jako inominátní smlouvu, na základě níž vznikla žalobci smluvní povinnost zprostředkovat žalovanému využívání služeb třetích stran prostřednictvím sítě elektronických komunikací žalobce a žalovanému vznikla smluvní povinnost zaplatit žalobci jejich cenu. Žalovaný tyto služby využíval, ovšem jejich cenu žalobci dobrovolně neuhradil. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaný jej nerozporoval, soud žalobě vyhověl. Soud současně přiznal žalobci i úroky z prodlení specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, a to ve smyslu ust. § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu vůči žalobci. Žalobce má podle Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, právo na úroky z prodlení v roční výši stanovené ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud rovněž přiznal žalobci nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč), a to na základě vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, tj. ve výši zaplaceného soudního poplatku.