4 C 64/2022-33 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 18. 2. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 4.270 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.270 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení a náklady řízení. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [anonymizováno] [právnická osoba], uzavřel s žalovaným účastnickou – zákaznickou smlouvu [číslo] k telefonnímu číslu [číslo], na základě které umožnil žalovanému využívat i tzv. služby třetích stran, které však nejsou službami elektronických komunikací. Žalovanému vznikl dluh na využitých službách třetích stran ve výši 4.270 Kč, který mu byl vyúčtován fakturou [číslo] za období od 13. 1. 2018 do 12. 2. 2018, se splatností dne 27. 2. 2018. Žalovaný na svůj shora popsaný dluh ničeho nezaplatil. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Účastnickou smlouvou má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným ke shora uvedenému telefonnímu číslu dne 2. 1. 2018. Z vyúčtování byla prokázána celková dlužná částka za poskytnuté služby žalovanému. Smlouvou o postoupení pohledávek byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Z výzvy má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 1746 odst. 2 a § 2079 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy jako inominátní smlouvu, na základě níž vznikla žalobci smluvní povinnost zprostředkovat žalovanému využívání služeb třetích stran prostřednictvím sítě elektronických komunikací žalobce a žalovanému vznikla smluvní povinnost zaplatit žalobci jejich cenu. Žalovaný tyto služby využíval, ovšem jejich cenu žalobci dobrovolně neuhradil. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaný jej nerozporoval, soud žalobě vyhověl. Soud současně přiznal žalobci i úroky z prodlení specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, a to ve smyslu ust. § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu vůči žalobci. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3x odměna po 200 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky) a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 189 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.