6 C 110/2021-34 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 11. 2. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkem částku 17.541 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.731 Kč od 26. 4. 2019 do 27. 5. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7.731 Kč od 28. 5. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9.810 Kč od 8. 2. 2020 do zaplacení. Nárok žalobce odůvodnil tím, že na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 24. 9. 2018, [číslo] dodával do sjednaného odběrného místa elektřinu a žalovaný ji odebíral. Žalobce za dodanou a odebranou elektřinu v období od 28. 9. 2018 do 29. 3. 2019 vyúčtoval žalovanému fakturu [číslo] ze dne 11. 4. 2019, znějící na částku 8.731 Kč, splatnou dne 25. 4. 2019. Na tuto fakturu žalovaný zaplatil částku 1.000 Kč dne 27. 5. 2020. Dále byla žalovanému vystavena faktura za dodanou a odebranou elektřinu v období od 30. 3. 2019 do 14. 1. 2020 [číslo] ze dne 24. 1. 2020, znějící na částku 9.810 Kč, splatnou dne 7. 2. 2020. Žalovaný ani přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradil. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny ze sítě nízkého napětí ze dne 24. 9. 2018, [číslo] bylo prokázáno, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným a jejím obsahem byl závazek žalobce dodávat žalovanému do odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec], elektřinu a závazek žalovaného za dodanou a odebranou elektřinu zaplatit její cenu. Ze shora specifikovaných faktur byla prokázána výše dlužné částky. Z jednotlivých upomínek, ve spojení s dokladem o odeslání, má soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), tedy jako nárok na zaplacení kupní ceny za dodanou a žalovaným odebranou elektřinu. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaný jej nerozporoval, soud žalobě vyhověl. Soud současně přiznal žalobci i úroky z prodlení specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, a to ve smyslu ust. § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu vůči žalobci. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 2.252 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3x odměna po 300 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., v celkové výši 252 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Pro úplnost soud dodává, že v protokolu o vyhlášení rozsudku ze dne 12. 8. 2022 opravil zjevnou chybu v psaní a počtech spočívající v nesprávné částce náhrady nákladů řízení.