6 C 284/2020-45 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 6. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkem částku 3.048 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaný ve dnech [datum] a [datum] použil bez jízdního dokladu metro – linku B a tramvaj – linku 9 provozované žalobcem. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit v obou případech jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč, celkem tedy částku 3.048 Kč (2 x 1.524 Kč). Dlužnou částku žalovaný ani zčásti dobrovolně neuhradil. Vedle pohledávky samotné, žalobce požadoval i úroky z prodlení v zákonné výši jdoucí ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých částek do zaplacení. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Zápisy o provedených přepravních kontrolách [číslo] ze dne 4. 3. 2020 a [číslo] ze dne 9. 3. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný v uvedený den kontroly použil ke své přepravě v [obec] vozidla městského hromadné dopravy provozované žalobcem, aniž by se prokázal platným jízdním dokladem. Z upomínky ze dne 20. 5. 2020, ve spojení s příslušným dokladem o odeslání, vyplývá, že žalobce před podáním žaloby upomínal žalovaného k úhradě dlužné částky. Na základě ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tak vznikla žalovanému povinnost zaplatit přepravci jízdné a přirážku. Soudu je ze své činnosti známo, že dle tarifu pražské integrované dopravy a smluvních přepravních podmínek ve spojení s výše citovaným zápisem o provedené přepravní kontrole činí jednorázové jízdné 24 Kč a přirážka k jízdnému činí 1.500 Kč. S ohledem na všechna výše uvedená zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí ve výroku I. zcela vyhověl, přičemž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dvakrát jízdné ve výši 24 Kč a dvakrát přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč, tedy celkem částku 3.048 Kč. Nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. Soud proto žalobci přiznal požadované úroky z prodlení ve výši a za období specifikovaná ve výroku I. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3x odměna po 200 Kč dle ust. §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 189 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.