9 C 188/2021-58 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku. Tuto povinnost žalovaná splnila dne [datum]. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., vznikla žalované povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná v měsíci červenci 2018 až prosinci 2018, lednu 2019 až prosinci 2019, lednu 2020 až srpnu 2020 poplatky neplatila a její dluh činí celkově částku [částka] (26 x [částka]). Žalobkyně vyzvala v souladu se svou zákonnou povinností žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná však ani v dodatečné lhůtě dluh neuhradila. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Poukazovala na to, že v předmětném bytě již nebydlela a nevlastnila žádný televizor. Na předmětné adrese bydlela na základě nájemního vztahu od ledna 2016. Jelikož v té době vlastnila televizor, byla řádně přihlášena k placení televizních poplatků. Dne [datum] byl nájemní vztah ukončen a ona se stala osobou bez přístřeší. V předmětném bytě s ní v té době bydlely ještě další osoby, které si ponechaly televizor, a jejich nájemní vztah dále pokračoval. Od [datum] pobývala tzv.„ na ulici“, neměla žádné přístřeší a docházela na Oblastní charitu v [obec], tudíž neměla možnost vlastnit televizor. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z provedeného dokazování soud zjistil, že na základě Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum] byl televizní přijímač žalované přihlášen do evidence v lednu 2016. Z dopisu ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu na televizních poplatcích a úroku z prodlení. Z kopie dodejky soud zjistil, že dopis žalované ze dne [datum] žalobkyně zaslala na adresu [adresa žalované]. Při doručování zásilky nebyla žalovaná zastižena, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne [datum] a žalované byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. V úložní době si žalovaná zásilku nevyzvedla s dovětkem, že na uvedené adrese je neznámá. Z výpisu detailu dluhu bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje za žalovanou celkovou jistinu pohledávky za měsíce červenec 2018 až prosinec 2018, leden 2019 až prosinec 2019, leden 2020 až srpen 2020 v celkové výši [částka]. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., činí měsíční výše televizního poplatku [částka]. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 8 odst. 6 zákona č. 348/2005 Sb., poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odstavcích 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Podle § 8 odst. 8 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb. z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná se v měsíci lednu 2016 přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Na základě této skutečnosti jí vznikla zákonná povinnost platit měsíčně televizní poplatek. Žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, neboť neuhradila televizní poplatky za shora uvedená období ve výši [částka]. Tvrzení žalované o tom, že v rozhodném období nebyla vlastníkem televizního přijímače, nemůže být v tomto řízení účinnou obranou proti nároku žalobkyně, neboť žalovaná byla povinna žalobkyni písemně oznámit změny související s evidencí televizního přijímače a byla povinna odhlásit se z evidence poplatníků z důvodu, že přestala být poplatníkem, když přestala vlastnit televizní přijímač. Teprve tento postup mohl vést k zániku povinnosti žalované platit televizní poplatek. Žalobkyni nebylo ze strany žalované řádně a včas oznámeno, že již není poplatníkem televizních poplatků a rovněž nebyla obeznámena s tím, že přestala využívat služby žalobkyně. Žalovaná se nezaplacením poplatků řádně a včas dostala dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení, čímž žalobkyni vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., do dne podání žaloby, celkem tedy v částce [částka]. Vzhledem k tomu, že v souzené věci se v průběhu řízení nevyskytla žádná mimořádná okolnost, která by vybočovala z obvyklého průběhu řízení daného typu a odůvodňovala tak aktivní zastoupení advokátem, nelze v této věci považovat zastoupení advokátem za opodstatněné a náklady na toto právní zastoupení žalobkyně za účelně vynaložené. Proto soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 3 OSŘ provedeného zákonem č. 139/2015 Sb., s účinností od [datum], podle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Podle tohoto znění ustanovení zákona má nezastoupený účastník, zde žalobkyně, právo na náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, vyhláškou č. 254/2015 Sb. Soud tedy žalobkyni přiznal k náhradě částku [částka] jako paušální náhradu hotových výdajů po [částka] (ustanovení § 2 odst. 1 cit. vyhlášky) za dva úkony, za podání návrhu ve věci samé a písemné podání ze dne [datum] a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. Proto soud přiznal žalobkyni k tíži žalované částku [částka].