16 C 272/2022-45 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené účastníky dne [datum], na základě níž žalobce poskytl žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit žalobci zároveň se souhrnným poplatkem [částka] v týdenních splátkách po [částka] se splatností první splátky do 7. dne od uzavření smlouvy. Pro případ prodlení si ujednali, že zbylý dluh včetně příslušenství se stává splatným, a to v termínu splatnosti další nejbližší týdenní splátky. Žalovaná na uvedenou smlouvu uhradila pouze částku [částka]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se se žádný z účastníků nedostavil a přičemž žádný z nich svou nepřítomnost neomluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] datované dnem [datum], jejíž součástí byly smluvní podmínky, a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli žalobce a žalovaná. Žalobce tentýž den poskytl žalované částku [částka] v hotovosti a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku žalobci společně s úrokem ve výši [částka], s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka] a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka], se splatností první splátky [datum]. Ve smlouvě je zároveň uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 70,89 % ročně. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce existuje od [datum] a že předmětem jeho podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a že žalobce není bankou. Žalovaná jmenované společnosti sdělila, že je bydlí v nájmu, že pobírá důchod a pracuje na částečný úvazek, že její celkový čistý měsíční příjem činí [částka], že její životní výdaje na bydlení činí [částka] měsíčně a životní minimum činí [částka] měsíčně a že není majitelem automobilu ani nemovitosti, což soud zjistil z evidenční karty klienta. V této kartě není uvedeno, jakým způsobem žalobce tyto informace o příjmech a výdajích žalované ověřoval. Soudu bylo předloženo oznámení ČSSZ o výměře invalidního důchodu žalované ze dne [datum], dvě výplatní pásky žalované, a to za duben [rok] a květen [rok], ale žádné doklady, kterými by poskytovatel úvěru ověřoval informace žalované jejích výdajích. Z dokumentu obsahujícího seznam odeslaných upomínek žalobce soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil, jelikož není zřejmé, kdo a kdy tento dokument vyhotovil. Z dokladu označeného jako informace ke smlouvě [číslo] týkajícího se žalované soud zjistil, že žalobce vede na uvedenou smlouvu platby žalované v celkové výši [částka]. 4. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných úroků a sjednaných poplatků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ). 5. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 6. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr. 7. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že se žalobce jako poskytovatel úvěru řádně zabýval úvěruschopností žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by vůbec ověřoval běžné výdaje žalované a z žádného z předložených důkazů takové výdaje nevyplývají. Soudu se zároveň jeví uváděné výdaje na bydlení ve výši [částka] měsíčně těžko uvěřitelné s ohledem na to, že se má jednat o bydlení nájemní a průměrná výše nájmů a ceny energií v České republice pravdivost této částky zpochybňují. Soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za sjednanou neplatně. 8. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru, uzavřené jako spotřebitelský úvěr dne [datum] poskytl tentýž den částku [částka], a že sám žalobce uvedl, že žalovaná na předmětnou smlouvu zaplatila celkem částku [částka], považuje soud závazky žalované vůči žalobci za splněné. Žalovaná totiž žalobci vrátila celou poskytnutou jistinu a není mu již povinna ničeho dalšího platit, jak vyplývá z ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.). 9. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byla plně úspěšná žalovaná, jelikož žaloba směřující vůči ní byla v celém rozsahu zamítnuta, a měla by tak podle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.).