16 C 40/2023-38 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené účastníky dne [datum], na základě níž žalobce poskytl žalované částku [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka] a žalovaná se zavázala z tohoto důvodu žalobci zaplatit částku [částka] v týdenních splátkách po [částka] se splatností první splátky do 7. dne od uzavření smlouvy. Pro případ prodlení si ujednali, že zbylý dluh včetně příslušenství se stává splatným, a to v termínu splatnosti další nejbližší týdenní splátky. Žalovaná na uvedenou smlouvu uhradila pouze částku [částka]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil a žádný z nich svou nepřítomnost neomluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] datované dnem [datum], jejíž součástí byly smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli žalobce a žalovaná. Žalobce tentýž den poskytl žalované částku [částka] v hotovosti a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku žalobci společně s úrokem ve výši [částka], s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka] a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], se splatností první splátky dne [datum]. Ve smlouvě je zároveň uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 63,33 % ročně. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce existuje od [datum] a že předmětem jeho podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a že žalobce není bankou. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že je tam uvedeno, že by žalovaná měla být vdaná, bydlet s rodiči, že v domácnosti by měl být„ 1“ člen a z toho nezaopatřených dětí„ 7“, kdy se evidentně jedná o chybné zápisy údajů. Dále je v tomto dokumentu uvedeno, že žalovaná pracuje na plný úvazek, její celkový čistý měsíční příjem činí [částka], její životní výdaje na bydlení činí [částka] měsíčně a životní minimum činí [částka] měsíčně. V této evidenční kartě není uvedeno, jakým způsobem žalobce tyto informace o příjmech a výdajích žalované ověřoval. Soudu nebyly předloženy žádné doklady, kterými by poskytovatel úvěru ověřoval informace žalované o jejích příjmech a výdajích. Z dokumentu obsahujícího seznam odeslaných upomínek žalobce soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil, jelikož není zřejmé, kdo a kdy tento dokument vyhotovil. Z dokladu označeného jako informace ke smlouvě [číslo] týkajícího se žalované soud zjistil, že žalobce vede na uvedenou smlouvu platby žalované v celkové výši [částka]. Žalobce soudu předložil předžalobní výzvu ze dne [datum], ale žádný doklad o jejím odeslání nebo doručení žalované. 4. Předmětem řízení je nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných úroků a sjednaných poplatků na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). 5. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 6. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr. 7. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že se žalobce jako poskytovatel úvěru řádně zabýval úvěruschopností žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by vůbec ověřoval běžné výdaje žalované a z žádného z předložených důkazů takové výdaje nevyplývají. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou neplatně. 8. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce žalované na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené jako spotřebitelský úvěr dne [datum] poskytl tentýž den částku [částka], a k tomu, že sám žalobce uvedl, že žalovaná na předmětnou smlouvu zaplatila celkem částku [částka], a v řízení nebylo zjištěno, že by bylo na uvedenou smlouvu zaplaceno více, je žalovaná povinna zaplatit žalobci rozdíl mezi částkou, kterou jí žalobce poskytl ([částka]), a částkou, kterou mu žalovaná na uvedenou neplatnou smlouvu zaplatila ([částka]). Soud proto žalobě ohledně částky [částka] vyhověl. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by se výzva věřitele k úhradě uvedené částky dostala do dispoziční sféry žalované dříve, než doručením žaloby, je dle názoru soudu žalovaná v prodlení od následujícího dne a je tedy povinna žalobci zaplatit i úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. Na zaplacení úroku z prodlení má žalobce nárok podle § 1970 OZ ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (výrok I. tohoto rozsudku). 9. S ohledem na výše uvedené závěry o neplatnosti předmětné smlouvy soud žalobu ve zbývajících částech nároku zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalované, která byla ve věci úspěšnější a měla by tak právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, žádné náklady v řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III. tohoto rozsudku).