16 C 42/2023-47 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši [částka], kterou převzal v místě svého bydliště. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli vedle poskytnuté částky rovněž částku [částka] jako kapitalizovaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, a to ve [anonymizováno] splátkách po [částka], přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy řádně neplnil a celkově zaplatil pouze částku [částka]. Dne [datum] byla pohledávka původního věřitele vůči žalovanému z uvedené smlouvy postoupena žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti. 3. Dne [datum] uzavřel žalovaný, coby dlužník, se společností [právnická osoba], [IČO], coby věřitelem, smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve které se jmenovaná společnost zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka], a tyto mu tentýž den poskytla v hotovosti. Žalovaný se zavázal z tohoto důvodu jmenované společnosti zaplatit částku [částka], z čehož [částka] bylo vrácení poskytnutých prostředků, částka [částka] byla úrok, částka [částka] byla úplata za poskytnutí úvěru, částka [částka] byla náhradou nákladů na vyhodnocení úvěru a částka [částka] byla poplatkem za hotovostní inkaso, a to ve [anonymizováno] splátkách po [částka] (zjištěno z uvedené smlouvy). 4. Dne [datum] jmenovaná společnost postoupila pohledávku vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy žalobci (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum], z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího archu). Z výpisů z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce existuje od [datum] a společnost [právnická osoba] existuje od [datum]. Dne [datum] žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě žalované pohledávky (zjištěno z uvedené výzvy a z podacího archu). 5. V žádosti o úvěr ze dne [datum] je uvedeno, že celkový měsíční příjem žalovaného činí [částka] a že jeho měsíční výdaje na bydlení činí [částka] a že jeho celkové měsíční výdaje činí [částka]. Žádné doklady, na základě kterých byly tyto informace ověřovány, v žádosti uvedeny nejsou, a soudu ani žádné doklady o příjmech a výdajích žalovaného v uvedeném období předloženy nebyly. 6. Z dalších provedených důkazů soud žádné významné skutečnosti pro rozhodnutí v této věci nezjistil. 7. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je postoupený nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na sjednaný úrok, sjednané poplatky, úrok z prodlení a smluvní pokutu na základě smlouvy o úvěru uzavřené dle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále„ OZ“) jako smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ ZSÚ“). 8. Dle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená. 9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 10. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr. 11. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se poskytovatel úvěru (předchůdce žalobce) při uzavírání předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně zabýval úvěruschopností žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by pravidelné příjmy a výdaje žalovaného vůbec na základě nějakých dokladů ověřoval. Soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za sjednanou neplatně. 12. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] poskytl žalovanému při podpisu této smlouvy částku [částka] v hotovosti. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr více než částku [částka], jak tvrdí žalobce, je žalovaný povinen na základě uvedené neplatně sjednané smlouvy vrátit věřiteli ještě zbývající neuhrazenou jistinu [částka], a to podle § 87 Z