17 C 58/2018-144 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je její otec , jméno FO, byl ke dni své smrti vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku I, eventuálně určení že byl vlastníkem id ½ těchto pozemků a vlastníkem druhé ideální ½ je žalobkyně. Žalobu odůvodnila tím, že jako dědička po své matce , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , zemřelé dne , datum, , kdy dědictví bylo projednáno Státním notářstvím v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a rozhodnuto dne , datum, , nabyla vlastnictví k ideální ½ nemovitostí v k. ú. , adresa, , a to pozemkům p. č. , hodnota, stavební plocha, p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , obojí zahrada. Následně jako dědička po svém otci , jméno FO, , narozeném dne , datum, , zemřelém dne , datum, , kdy dědictví o dědictví bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nabyla ideální ½ nemovitostí, a to pozemky p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, . Jde o stejné pozemky, jako v dědictví po , jméno FO, , které byly přečíslovány. V rámci dědických řízení byly projednány pouze pozemky, které byly v evidenci nemovitostí a později v katastru vedeny ve vlastnictví zůstavitelů. Žalobkyně se ujala vlastnictví a nemovitosti užívala ve stejném rozsahu, jak to činili její rodiče, bez toho, že by měla jakoukoli pochybnost o oprávněnosti svého užívání. Společně s pozemky p. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, tak fakticky užívala i pozemek p. č. , hodnota, , na kterém stojí část rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , který byl také ve vlastnictví žalobkyně, a část pozemku p. č. , hodnota, , která k domu přiléhá. Jedná se o pozemky, které byly a jsou vedeny jako pozemky ve vlastnictví , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , právnická osoba, , tedy žalované. Rodiče žalobkyně se užívání a držby těchto pozemku ujali na základě smlouvy uzavřené s tehdejším Národním výborem v , jméno FO, , na který se obrátil otec žalobkyně s žádostí ze dne , datum, , kdy žádal o přidělení části parcely č. , hodnota, - obecní cesty. Svoji žádost odůvodnil tím, že v obci byla vybudována nová silnice a kvůli stavbě mu byla odebrána předzahrádka před jeho domem. Pozemky manželů , jméno FO, přešly na stát na základě kupní smlouvy, kterou uzavřeli , datum, s , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , n. p. Podle této smlouvy , jméno FO, a , jméno FO, jako prodávající prodali státu část svého pozemku p. č. , hodnota, část své pozemku p. č. , hodnota, za kupní cenu , částka, . Pozemky byly použity na úpravu trasy silnice a , jméno FO, logicky požádal o prodej části parcely tehdy označené jako p. č. , hodnota, , která se úpravou trasy silnice uvolnila. , právnická osoba, v , jméno FO, žádosti vyhověl a dne , datum, byla , jméno FO, vystavena faktura na částku , částka, za pozemek p. č. , hodnota, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, včetně šesti stromů, které se na tomto pozemku nacházejí. Požadovanou platbu , jméno FO, poukázal dne , datum, , když předtím na základě výzvy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, pozemek převzal do své držby. , jméno FO, se na základě shora uvedených skutečností domníval, že zaplacením požadované ceny se stal vlastníkem nemovitostí, které požadoval a které mu , právnická osoba, vytýčil, proto se k pozemkům jako vlastník choval. Pozemky užíval k uložení různého materiálu a na základě stavebního povolení ONV v , adresa, č. j. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . ze dne , datum, na pozemku dokonce provedl stavbu domu č. p. , Anonymizováno, , jehož část se nachází na pozemku p. č. , hodnota, . ONV v , adresa, rozhodnutím ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, udělil povolení k užívání této stavby. Na části pozemku č. p. , Anonymizováno, vybudoval v padesátých letech studnu, která je zdrojem pitné i užitkové vody pro dům č. p. , Anonymizováno, , a umístil zde i prefabrikovanou garáž, která se na pozemku nachází dodnes. Vše činil s vědomím MNV , adresa, a ostatních správních orgánů a od roku , Anonymizováno, nebyl ani on ani jeho právní nástupci v držbě a užívání pozemků jakkoli rušeni. Teprve v letech , Anonymizováno, a , Anonymizováno, bylo zjištěno, že ve veřejném seznamu vlastnické právo k těmto pozemkům není zapsáno ve prospěch , jméno FO, nebo manželů , jméno FO, , ale je zapsáno ve prospěch , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobkyně přesvědčena, že mezi MNV , adresa, , jméno FO, byla uzavřena kupní smlouva shora popsaným způsobem kupní smlouva, kterou však MNV , adresa, nevložil do pozemkové knihy ani následně do evidence nemovitostí či katastru nemovitostí. Pro řadového občana, který neměl žádné zkušenosti s vyřizováním úředních záležitostí a při všeobecně známé velmi nízké úrovni vedení dokumentace národními výbory není tato situace překvapivá. Na druhé straně nelze očekávat, že občan v padesátých letech poté, co národnímu výboru jako orgánu státu zaplatil za pozemek a národní výbor mu pozemek přidělil, bude zjišťovat a kontrolovat, zda bylo jeho právo v pozemkové knize zapsáno. Vzhledem k tomu, že , jméno FO, převzal pozemky do oprávněné držby vzápětí po výzvě ze dne , datum, , začala mu běžet vydržecí doba k nabytí nemovitosti. Tato vydržecí doba uplynula nejpozději , datum, tedy dnem účinnosti zákona č. 509/1991 Sb., kterým se měnil zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník. K tomuto datu , jméno FO, naplnil veškeré předpoklady pro nabytí vlastnického práva vydržením ve smyslu § 134 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. Vlastnické právo , jméno FO, nemohlo být převedeno na třetí osobu, a protože nebylo, a není zapsáno v katastru nemovitostí. Nemohlo být ani předmětem dědického řízení. Proto žalobkyni, jako jediné dědičce nezbývá než se domáhat určení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vytýčení části pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , která byla předmětem kupní smlouvy uzavřené s MNV , adresa, , a která byla v držbě , jméno FO, a následně žalobkyně, bylo provedeno geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , když část užívaná žalobkyní a jejím právním předchůdcem je označena p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Pozemek p. č. , hodnota, je pak žalobkyní užíván celý. Dále žalobkyně uvedla, že se již dříve domáhala určení, že sporné pozemky byly ve spoluvlastnictví jejích rodičů , jméno FO, a , jméno FO, . Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , , spisová značka, , byla žaloba zamítnuta. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Podle žalobkyně krajský soud dospěl k závěru, že došlo k vydržení vlastnického práva, avšak nikoliv ve prospěch společného jmění manželů, ale výlučně do vlastnictví , jméno FO, . I když tedy řízení skončilo zamítavým rozhodnutím soudů, bylo to pouze z procesních a formálních důvodů a dle skutkových a právních závěrů odvolacího soudu byl ke dni smrti vlastníkem sporných pozemků , jméno FO, . Žalobkyně poté dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovanou k součinnosti při změně vlastnického práva, což však žalovaná odmítla. Za této situace je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Předně namítla, že ve věci je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, která je tvořena právě rozhodnutími zmiňovanými žalobkyní. V této věci je podle žalované dána totožnost účastníků i totožnost předmětu řízení, neboť i ve zmiňovaném řízení se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva ke stejným pozemkům ve prospěch , jméno FO, na základě tvrzení, že nemovitosti nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené s MNV , adresa, . K věci samotné žalovaná uvedla, že ve prospěch , jméno FO, nebyla nikdy uzavřena smlouva v písemné formě. Sama žalobkyně k prokázání svého tvrzení o existenci uzavřené kupní smlouvy nenabízí žádný důkaz. Dále žalovaná uvedla, že podle právní úpravy platné v roce 1955 bylo možné nakládat s věcmi, které byly v socialistickém vlastnictví, zejména takové věci zcizovat, jen v rámci obvyklého hospodaření nebo pokud pro to byly dány podmínky stanovené ve zvláštních předpisech (§ 104 zákona č. 141/1950 Sb.). K platnosti právních úkonů týkajících se práv k nemovitostem byla vyžadována písemná forma pod sankcí neplatnosti (§ 38 a § 40 zákona č. 141/1950 Sb.). Podle ustanovení § 111 téhož zákona se pak vlastnictví k věcem jednotlivě určeným převádělo již samotnou smlouvou, pokud nebyly zvláštními předpisy stanoveny další podmínky. Tímto zvláštním předpisem bylo mimo jiné vládní nařízení č. 110/1953 Sb. o správě národního majetku rozpočtovými organisacemi, kde bylo mimo jiné stanoveno, že národní výbory mohou zcizit n