6 C 172/2022-74 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 82.124,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2480,87 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 458,11 Kč, úrok ve výši 4,4 % ročně z částky 91.843,86 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 4,4 % ročně z pohledávky 82.124,50 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 91.843,86 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 82.124,50 Kč od [datum] do zaplacení. Nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 93.236 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 4,4 % ročně. Žalovaný neplnil své smluvní závazky, když řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení a právní předchůdce žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Jistina ke dni zesplatnění byla ve výši 91.843,86 Kč, úroky ve výši 2.480,87 Kč a zákonné úroky z prodlení byly ve výši 458,11 Kč. Žalovaný po zesplatnění zaplatil dne [datum] částku 9.719,36 Kč, která byla započtena na jistinu. Původní věřitel postoupil pohledávku dne [datum] na společnost x [právnická osoba], IČ: [číslo], která v průběhu řízení zanikla dne [datum] bez likvidace v důsledku fúze sloučením se současným žalobcem. O procesním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením ze dne 16. 11. 2022, č. j. [číslo jednací]. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen„ o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Z listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ [číslo]“ ze dne [datum] a„ Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ [číslo]“ ze dne [datum], že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem byl závazek právního předchůdce žalobce poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 93.236 Kč a závazek žalovaného tento vrátit spolu s úroky ve výši 4,4 % ročně. Měsíční splátky byly sjednány ve výši 1.734 Kč. Ze souhrnného výpisu k úvěru má soud za prokázanou výši dlužné částky. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce před poskytnutím finančních prostředků zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť z výpisů jsou patrny platební transakce žalovaného, a to jak v oblasti příjmů, tak výdajů. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] a oznámení o postoupení ze dne [datum] má soud za prokázané, že pohledávka přešla na původního žalobce – společnost [právnická osoba] Z předžalobní upomínky ze dne [datum] pak vyplývá, že právní předchůdce žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Podle ust. § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobcem coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným byla dne [datum] uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě níž žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 93.236 Kč. Měsíční splátka měla být ve výši 1.734 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, vznikla mu povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale i smluvní úroky a úroky zákonné, tak jak je popsáno shora, a proto soud žalobě ve výroku I. zcela vyhověl. 10. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 17.745,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3.286 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 82.124,50 Kč sestávající z částky 4.420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2.210 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 4.420 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11.950 Kč ve výši 2.509,50 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobci, resp. právnímu zástupci, nepřiznal právo na náhradu nákladů za podání ze dne 31. 3. 2023 obsahující doplnění skutkových tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť tento úkon soud neshledal účelně vynaloženým, když tvrzení v něm obsažená měla být součástí samotného návrhu.