9 C 62/2022-96 — Okresní soud v Břeclavi

1. Manžel se svým návrhem doručeným soudu [datum] domáhal rozvodu manželství uzavřeného dne [datum] před Městským úřadem Mikulov. Návrh odůvodnil tím, že manželství bylo uzavřeno asi po [anonymizováno] známosti v době, kdy manželé očekávali narození prvního potomka (syn [jméno] [celé jméno svědka], [datum narození]). V průběhu celého manželství se střídala období klidného soužití a období hádek. Postupem času se tyto hádky stupňovaly. Manželé postupně zjistili, že mají zcela odlišné představy o společném soužití, chodu domácnosti a trávení volného času. Manželka je velmi dominantní, chce všechno řídit, což manželovi čím dál více vadilo. Manželé se snažili manželství zachránit početím druhého potomka (syn [jméno] [celé jméno svědka], [datum narození]), avšak ani po jeho narození nedošlo ke zlepšení vztahu účastníků. Manžel k manželce nic necítí, a proto s ní nechce v manželství nadále setrvávat. Začátkem měsíce března [rok] se manžel odstěhovat ze společného bydliště. V současné době jsou vztahy mezi manželi narušeny do té míry, že náprava není možná. Manžel považuje manželství za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené. Manžel chce situaci řešit rozvodem. 2. Manželka nejprve s rozvodem manželství nesouhlasila. Uváděla, že z chování manžela, který sice jezdí nocovat do [obec], avšak prakticky celý den tráví v domácnosti, kterou s manželkou sdíleli, nemá za to, že by manželství bylo rozvrácené. Pokud manžel pociťuje, že manželství prochází problémy, bylo by na místě řešit situaci spíše pomocí manželské terapie či mediace, a nikoliv podávat návrh na rozvod manželství. Podání návrhu na rozvod manželství bylo pro manželku překvapením, neboť žádné zásadní problémy mezi ní a manželem nepozorovala. Následně však v průběhu řízení uvedla, že rozvrat manželství zapříčinil manžel, když se rozhodl problémy, které v manželství pociťoval, neřešit, následně navázal mimomanželský partnerský vztah s [celé jméno svědkyně] a ukončil společné soužití. Na návrhy manželky na mediaci a řešení problémů v manželství nereagoval a setrvával na svém názoru, že se chce rozvést. Za této situace manželka pochopila, že další trvání manželství není možné. Proto také navrhla, aby manželství účastníků bylo rozvedeno. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Městským úřadem v Mikulově (zjištěno z oddacího listu). Z manželství se narodil nejprve dne [datum] syn [jméno] [celé jméno svědka] a poté dne [datum] syn [jméno] [celé jméno svědka] (zjištěno z výpisu z centrální evidence obyvatel). Poměry nezletilých pro dobu po rozvodu byly upraveny rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21. 4. 2022, č. j. 13 Nc 26019/2022-40, kterým byla schválena dohoda rodičů, kterou byli oba výše uvedení nezletilí svěřeni do péče matky a otec se zavázal přispívat na výživu nezletilého [jméno] výživným ve výši [částka] měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] výživným ve výši [částka] měsíčně. Zároveň byl mezi účastníky upraven i rozsah styku otce s nezletilým [jméno]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] (zjištěno z uvedeného rozsudku). Rozvod účastníků není v rozporu se zájmy nezletilých, které by byly dány zvláštními důvody (zjištěno ze zprávy Městského úřadu Mikulov). Ke vztahu účastníků a společnému soužití soud zjistil, že po uzavření manželství a narození prvního syna začali společně stavět nový dům. Již v té době začalo mezi účastníky docházet ke konfliktům způsobeným rozdílnými povahami účastníků a rozdílnými představami o společném soužití. Účastníci měli rozdílné názory na stavbu rodinného domu (manželka nerespektovala názory manžela), na její financování (manžel nerespektoval přání manželky), na to, zda a kdy se má manželka vrátit po prvním rodičovské dovolené do práce (manželka nerespektovala přání manžela). Tyto rozdílné názory vedly často k hádkám. Podstatným pro další vývoj vztahu účastníků však nebyly konflikty samotné, ale spíše jejich subjektivní prožívání každým z účastníků. O tom svědčí porovnání obsahu návrhu manžela a prvního vyjádření manželky ve věci a také obsahu jejich účastnických výpovědí. Je zřejmé, že manželka byla ve vztahu dominantní a manželovi neprojevovala patřičný respekt, o čemž svědčí jednak jí samotnou popisované situace, kdy se opakovaně pokoušela násilím sebrat manželovi jeho mobilní telefon, aby mohla zjistit, s kým a o čem komunikuje a dále také nerespektování jeho názoru při stavbě a zařizování jeho domu, které popisoval manžel a manželka toto jeho tvrzení nijak nezpochybňovala. Toto jednání manželky bylo dáno jednak její povahou a také tím, jak byla formována, neboť z výpovědi její matky (svědkyně [celé jméno svědkyně]) vyplynulo, že v její rodině měli oba partneři rozdělené oblasti, o kterých rozhodovali (ženské a mužské činnosti), přičemž o domácnosti rozhodovala vždy žena. Manželka tak na svém rozhodování o tom, jak bude zařízen dům a jak bude fungovat domácnost, neviděla nic špatného a považovala to za přirozené. Na druhou stranu, však byla schopná vyjít manželovi vstříc, například pokud šlo o početí druhého dítěte, kdy k tomuto došlo na přání manžela. Pokud jde o manžela, tomu tento způsob fungování vztahu nevyhovoval, avšak tuto svoji nespokojenost nedal dostatečně jasně manželce najevo. O fungování jejich vztahu manželé nekomunikovali. Manželka tedy žila v domnění, že jejich konflikty jsou běžné. To, že manžel situaci považuje za velmi vážnou, nevěděla, a ani vědět nemohla. Prožívání manžela se neprojevilo relevantně v jeho komunikaci s manželkou. Naopak jeho jednání mohlo spíše potvrzovat představu manželky, že jejich konflikty nejsou vážné, když manžel chtěl další společné dítě, manželé si pořídili novou manželskou ložnici (listopad [rok]), naplánovali si a zaplatili společnou zahraniční dovolenou (prosinec [rok]) a měli spolu častý pohlavní styk, a to až do [datum]. Zároveň bylo zjištěno, že manžel namísto toho, aby o svém pohledu na vztah účastníků vedl efektivní komunikaci s manželkou, svoji situaci řešil tím způsobem, že se od října [rok] začal scházet s jinou ženou, se kterou měl později, asi od ledna roku [rok], opakovaně intimní styk a plánoval s ní společnou budoucnost. Proto také dne [datum] odešel ze společné domácnosti (zjištěno z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně] a výpovědí účastníků). Až po svém odchodu ze společné domácnosti, začal manžel navštěvovat psychologickou poradnu, avšak nikoli kvůli řešení jeho vztahu s manželkou, ale kvůli jeho odloučení od dětí (zjištěno z potvrzení o návštěvách psychologické poradny). 4. Výše uvedené skutečnosti soud zjistil z výpovědí samotných účastníků, které co do popisu objektivních skutečností jejich vztahu nebyly v rozporu, a z výpovědi svědkyň [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně]. Jak už bylo uvedeno výše účastníci se shodli na popisu jejich vztahu, nikoli však na jeho hodnocení. Jedinou spornou skutečností byla povaha a trvání vztahu manžela a svědkyně [celé jméno svědkyně]. Tvrzení manžela, že se se svědkyní„ spřátelil, psali si a vzájemně se podporovali, po jeho odchodu z domácnosti se ještě více sblížili, partnerský vztah nemají, jsou jen kamarádi“ není pravdivé, neboť nepopisuje zcela podstatu jeho vztahu s uvedenou svědkyní. Z výpovědi svědkyně vyplynulo, že jejich vztah začal v říjnu [rok], kdy si nejprve začali psát, poté se scházeli a někdy v lednu [rok] u nich došlo i k prvnímu intimnímu sblížení. Oba plánovali, že odejdou od svých rodin, a budou žít spolu. Tuto výpověď svědkyně má soud za věrohodnou, neboť svědkyně přes počáteční neochotu vypovídat po poučení o následcích křivé výpovědi popsala svůj vztah k manželovi, i když jí to nebylo zjevně příjemné. Manžel naproti tomu při své výpovědi nečelil hrozbě případného trestního stíhání a jeho výpověď měla podle přesvědčení soudu zlepšit jeho pozici v řízení, byla tedy v této části účelová. 5. Podle ustanovení § 687 odst. 1 o. z. mají manželé rovné povinnosti a rovná práva. Podle odstavce 2 téhož ustanovení jsou si manželé navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. 6. Podle ustanovení § 692 odst. 1 o. z. o záležitostech rodiny, včetně volby umístění rodinné domácnosti, popřípadě domácnosti jednoho z manželů a dalších členů rodiny, především dětí, které nenabyly plné svéprávnosti, a o způsobu života rodiny, se mají manželé dohodnout. 7. Podle ustanovení § 755 odst. 1 o. z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) s