4 C 230/2023-70 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalované zaplacení částky , částka, představující jednak dlužnou jistinu ve výši , částka, poskytnutého úvěru dle smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky, a dále poplatky spojené s předmětnou smlouvou, úroky, účelně vynaložené náklady a smluvní pokuty, a to spolu s příslušenstvím představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení (viz výrok I) a zákonný úrok z prodlení ode dne , datum, do zaplacení z částky , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že na základě úvěrové smlouvy poskytl žalované , částka, , které se žalovaná, spolu s úhradou za služby spojené s poskytnutým úvěrem a úroky, zavázala uhradit ve 24měsíčních splátkách. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto po ní byl žalobce oprávněn požadovat i sjednanou smluvní pokutu a ke dni , datum, celý poskytnutý úvěr zesplatnit.2) Žalovaná se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřila.3) Z listiny označené jako úvěrová smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že byla předmětného dne podepsána zástupcem žalobce a žalovanou (elektronickým kódem), že žalobce se v ní zavával poskytnout žalované , částka, , která se je spolu s úrokem a dalšímu poplatky zavázala uhradit ve 24 splátkách. Pro případ prodlení dlužníka se splátkami byla sjednána smluvní pokuta.4) Z potvrzení o provedené platbě a přípisu , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalobce žalované finanční prostředky ve výši , částka, skutečně poskytnul.5) Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobce se u žalované informoval toliko ohledně jejích příjmů a příjmů ostatních členů domácnosti, aniž by tyto jakkoli ověřoval a aniž by zkoumal výdaje žalované. Dále si prověřoval žalovanou prostřednictvím externích registrů.6) Z předžalobní výzvy (včetně podacího lístku) ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, a to do 30 dnů ode dne sepsání předmětné výzvy.7) Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalované , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit, přičemž tak měla učinit spolu s úrokem a úhradou za služby spojené s poskytnutím finančních prostředků. Před poskytnutím finančních prostředků žalobce zkoumal schopnost žalované peníze vrátit, avšak toliko dotazem na příjmy a z externích registrů.8) Vzhledem k tomu, že předmětem sporu je zaplacení částky, na níž žalobkyni měl (dle jejích tvrzení) vzniknout nárok v souvislosti s uzavřenou smlouvou ze dne , datum, , dopadá na právní vztah účastníků právní úprava obsažená mj. v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).9) Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu (§ 2395 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen „ZSÚ“).10) Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.11) Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12) Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13) Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.14) Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného.15) Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.16) Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).17) Žalobce této povinnosti nedostál, když při zkoumání schopnosti splácet žalované poskytnutý úvěr vyšel toliko z prohlášení žalované o jejích příjmech, které nikterak neověřoval a ve vztahu k výdajům nezjišťoval ničeho.18) Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.19) I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.20) Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobce byl ochuzen toliko o částku, kterou žalované skutečně poskytnul, tedy , částka, , která představuje kvantifikaci bezdůvodn