4 C 261/2023-70 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se návrhem na zahájení řízení podaným u zdejšího soudu dne 17. 8. 2023 domáhal po žalované zaplacení částky 16.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 16.000 Kč od 3. 7. 2023 do zaplacení a dále zaplacení náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce, obchodní společnost , právnická osoba, , IČ:, IČO, , uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru (dále také jen jako „smlouva“), na základě které poskytl žalované dne 13. 8. 2021 částku ve výši 16.000 Kč, a to prostřednictvím platby na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Následně byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 6. 2023 pohledávka za žalovanou postoupena původním věřitelem, společností , právnická osoba, , na společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, . Dne 8. 6. 2023 došlo na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky k dalšímu postoupení předmětné pohledávky, a to na žalobce. Dne 22. 6. 2023 zaslal právní zástupce žalobce žalované předžalobní upomínku, v níž ji vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 16.000 Kč s příslušenstvím, přičemž tuto si nárokoval z titulu vydání bezdůvodného obohacení, jelikož mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy, tuto uzavřenou smlouvy však není žalobce schopen doložit. Ke dni podání žaloby žalovaná neuhradila dle tvrzení žalobce ničeho.V řízení byl dne 7. 9. 2023 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná řádně a včas odpor s odůvodněním, že nárok uplatňovaný žalobou neuznává, tento je podle ní nedůvodný a žalobce jej uplatňuje bez právního důvodu. Následně se žalovaná písemným podáním ze dne 18. 12. 2023 vyjádřila k věci v tom smyslu, že ve smlouvě o úvěru byly dle jejího názoru použity početné nepřiměřené smluvní podmínky a jejich existence není pro spotřebitele možná a účelná, současně namítla, že právní předchůdce žalobce porušil svou povinnost řádně posoudit její úvěruschopnost jakožto spotřebitele. Závěrem svého vyjádření pak žalovaná navrhla, aby soud předmětnou smlouvu (o úvěru) označil jako bezúročnou a bez poplatků a žalobu v plném rozsahu zamítl.Soud ve věci nařídil jednání na den 23. dubna 2024, k němuž se osobně dostavila pouze žalovaná. Žalobce i jeho právní zástupce svou neúčast u jednání předem omluvili. Při jednání soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky řízení a z nich zjistil následující závěry o skutkovém stavu ve věci samé.Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.Z listiny označené jako potvrzení o provedení platby ze dne 13. 8. 2021 má soud za prokázané, že dne 13. 8. 2021 byla z bankovního účtu , právnická osoba, poukázána pod variabilním symbolem , var. symbol, na bankovní účet č. , č. účtu, částka ve výši 16.000 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem , právnická osoba, jako postupitelem a , právnická osoba, . jako postupníkem a ze seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že původní věřitel jako postupitel postoupil pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, .Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 6. 2023 uzavřené mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a , Jméno zainteresované společnosti 0/0, jako postupníkem a ze seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že věřitel jako postupitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce jako postupníka.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 6. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 22. 6. 2023 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . žalované oznámila, že předmětná pohledávka, která byla na ni dříve postoupena původním věřitelem, společností , právnická osoba, , byla dne 8. 6. 2023 postoupena na žalobce.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 6. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 22. 6. 2023 bylo soudem prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 43.581,65 Kč s příslušenstvím a upozornil ji na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.Z dokladů o hrazení peněžních částek, které předložila žalovaná u jednání dne 23. 4. 2024, má soud dále za prokázané, že žalovaná uhradila původnímu věřiteli, společnosti , právnická osoba, tyto finanční prostředky: dne 21. 10. 2021 částku 500 Kč, dne 19. 11. 2021 částku 2.000 Kč, dne 22. 11. 2021 částku 1.000 Kč, dne 26. 11. 2021 částku 1.173 Kč, dne 12. 11. 2021 částku 3.000 Kč, dne 13. 12. 2021 částku 5.193 Kč, dne 11. 1. 2022 částku 6.501 Kč, dne 10. 2. 2022 částka 6.501 Kč, dne 11. 3. 2022 částka 5.871 Kč, dne 12. 4. 2022 částka 6.500 Kč, dne 30. 5. 2022 částka 1.000 Kč, dne 23. 8. 2022 částka 100 Kč, dne 21. 9. 2022 částka 100 Kč, dne 17. 10. 2022 částka 100 Kč, dne 23. 11. 2022 částka 100 Kč, dne 28. 12. 2022 částka 100 Kč a dne 31. 3. 2023 částka 100 Kč. Žalovaná tedy v období od 21. 10. 2021 do 31. 3. 2023 uhradila právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 39.839 Kč.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že podána žaloba je nedůvodná. Soud hmotně právně posoudil nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy jako nárok na vrácení žalobcem poukázané částky na účet žalované bez právního důvodu, neboť ze strany žalobce nebylo dostatečně prokázáno, že mezi účastníky došlo k řádnému uzavření smlouvy o (spotřebitelském) úvěru, včetně stranami ujednaných podmínek takovéto smlouvy. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, poskytl žalované částku ve výši 16.000 Kč, přičemž tato mu v následných splátkách od října 2021 do března 2023 vrátila částku v celkové výši 39.839 Kč, tj. více, než kolik jí bylo poskytnuto. K bezdůvodnému obohacení na straně žalované tedy nedošlo, proto soud žalobu výrokem I. jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalobce byl v tomto řízení neúspěšný a žalované naopak žádné náklady nevznikly (výrok II. rozhodnutí).