4 C 43/2024-51 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství ve výši , částka, , to vše v 45týdenních splátkách po částce , částka, , přičemž poslední splátka byla sjednána k datu , datum, . Žalovaná neuhradila ničeho. Na smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem přešla pohledávka za žalovanou na žalobce. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění.2) Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila.3) Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána, soud tedy věc projednal v její nepřítomnosti.4) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o úvěru číslo , tel. číslo, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši , částka, , úhradu za zpracování úvěru ve výši , částka, , dále částku komfortního splácení ve výši , částka, . Celkovou částku ve výši , částka, měla žalovaná uhradit ve 45týdenních splátkách po , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek s Oznámením o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru a toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě postoupené pohledávky s upozorněním na možnost účtování dalších nákladů spojených s mimosoudním vymáháním. Výzvou před podáním žaloby s podacím archem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím.5) Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.6) Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určují, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7) Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8) Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9) Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši , částka, s tím, že se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky, společně se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, žalobci zaplatit formou pravidelných splátek (§ 2395 o. z.), což žalovaná řádně neučinila. Soud shledal žalobu jako důvodnou v rozsahu neuhrazené jistiny , částka, a dále pak ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť se žalovaná ocitla v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci.10) Co se týče zbývajícího nároku žalobce tak tento soud považuje za sjednaný v rozporu se zákonem (§ 588 o. z.). Podle ust. § 2395 o. z. za poskytnutí úvěru úvěrovaný zaplatí úroky, jinou úplatu sjednat nelze. S odkazem na rozhodnutí Krajského soud v Brně (sp. zn. , spisová značka, ) a rozhodnutí Krajského soud v Praze v rozhodnutí (sp. zn. , spisová značka, ) dle kterých úplatu za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Předchůdce žalobce v postavení věřitele v době poskytnutí peněžních prostředků žalovanému nebyl bankou ve smyslu uvedeného zákona. Proto soud žalobě v části týkající se těchto úplat (poplatků) nemohl vyhovět. Soud dále z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce před uzavřením smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že své povinnosti nedostál a smlouva o úvěru je tedy absolutně neplatná. Soud má za to, že k posouzení úvěruschopnosti není dostačující pouhý základní matematický výpočet zohledňující prosté příjmy a předpokládané výdaje uvedené zájemcem o půjčku, ale je nutno tyto informace dále zpracovat. Žalobce pouze vycházel z příjmů žalované. Co se týče výdajů, tak tyto nebyly vůbec ani ověřovány. Z tvrzení žalobce ani z předložených důkazů nebylo prokázáno, zda žalobce zohledňoval výdaje na bydlení, jídlo, drogistické potřeby, léky apod. Nadto vyplynul rozpor v uvedených výdajích na bydlení žalované, který žalobce nedokázal vysvětlit. Ve výdajích jsou rovněž nedostatečně zjištěné výdaje na další závazky, které žalovaná prokazatelně měla, což je soudu známo z jeho úřední činnosti. Žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Předchůdce žalobce tedy při sjednávání péče postupoval velice vágně, když nedostatečně zkoumal majetkové poměry žalované a tyto dostatečně nezohlednil. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.11) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky , částka, za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, částka , částka, představující jednu třetinu z náhrady za 46 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,5 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud neshledal účelnými náklady žalobce, které mu vznikly v souvislosti s uhrazením doplatku soudního poplatku ve výši , částka, . Tento doplatek byl žalobci vyměřen, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl původně podán u Okresního soudu , adresa, – venkov, ačkoliv bydliště žalované se podle přílohy č. , hodnota, k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, nachází v obvodu Okresního soudu v , adresa, . Soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo, že žalobcem jsou návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu, které směřují vůči žalovaným, jejichž bydliště či sídlo se sice nachází v obcích spadajících do správního obvodu , adresa, – venkov, ale podle přílohy č. , hodnota, k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, tyto obce náleží do soudního obvodu Okresního soudu v , adresa, , podávány opakovaně k Okresnímu soudu , adresa,