7 C 64/2024-42 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, , požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku , částka, příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . IČ , IČO, , uzavřel se žalovanou dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které, poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do , datum, se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši , částka, . Dále se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti , částka, . Celkovou částku , částka, se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit v , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, ve výši , částka, . Po splatnosti další splátky je pak žalovaný v prodlení s dluhem na jistině , částka, , na úroku , částka, , na úhradě za poskytnutí úvěru , částka, , na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a na úhradě za hotovostní splácení , částka, . Po lhůtě splatnosti, tj. od , datum, je úvěr úročen sjednanou úrokovou sazbou 15,00 % ročně. V důsledku prodlení žalovanému s úhradou splátek vzniklo předchůdci žalobce právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši , částka, . Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky , částka, a příslušenství. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . IČ , IČO, , a žalovaným bylo zjištěno, že dne , datum, převzal žalovaný formou zápůjčky finanční prostředky ve výši , částka, . Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka společnosti , právnická osoba, . za žalovaným ze smlouvy číslo , hodnota, přešla na žalobce. Z Oznámení o postoupení ze dne , datum, bylo zjištěno, že postoupení bylo žalovanému oznámeno. Z Žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný uvedl, že ve společné domácnosti nežije s jinou osobou. Ke svému příjmu žalovaný uvedl, že tento má ze zaměstnaneckého poměru ve výši , částka, měsíčně, což bylo předchůdcem žalobce ověřeno. Své měsíční výdaje žalovaný označil ve výši , částka, , z čehož , částka, činí celkové měsíční výdaje. V žádosti je pak použitelný příjem žadatele ohodnocen jako nedostatečný. Z Výzvy k plnění ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, v celkové výši , částka, ve lhůtě splatnosti do , datum, . Z přehledu transakcí ke smlouvě číslo , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že na tuto byly provedeny tři platby v hotovosti, a to dne , datum, ve výši , částka, . Dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, .4. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle § 86 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud nesdílí tvrzení žalobce, že před poskytnutím finančních prostředků žalovanému nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný je svobodný, potřebu bydlení má zajištěnu u rodičů, přičemž na náklady spojené s bydlením žalovaný hradí částku , částka, , což se soudu samo o sobě jeví jako málo pravděpodobné. Ve výdajové stránce žalovaného je dále uvedena částka , částka, jako doprava, jídlo, osobní náklady. Skutková tvrzení žalobce vůbec neobsahují žádná tvrzení o výdajové stránce cash flow žalovaného, ani to, zda ji vůbec právní předchůdce žalobce zkoumal. Soud dospěl k závěru, že před poskytnutím zápůjčky nebyl učiněn správný závěr o schopnosti žalovaného poskytnuté prostředky řádně a včas splácet.10. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.11. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo předchůdcem žalobce poskytnuto. Žalovaný obdržel částku , částka, , na kterou uhradil , částka, , a je tak povinen zaplatit žalobci , částka, . Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení, soud tento žalobci nepřiznal, neboť žalovaný bude v prodlení s placením bezdůvodného obohacení podle tohoto rozsudku až nezaplatí ve lhůtě tímto rozsudkem mu uložené, pokud tato situace nastane.12. Ve zbytku soud žalobu zamítl.13. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce menší, než činil jeho neúspěch, protože však žalovanému v řízení účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.