8 C 30/2024-62 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 31. 8. 2023, ve spojení s podáním ze dne 30. 10. 2023, požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 89.508,01 Kč příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . IČ , IČO, , uzavřel se žalovanou dne 4. 10. 2020 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které, poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 4. 12. 2021 se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 3.851 Kč. Dále se žalovaná zavázala předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 19.600 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 3.717 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti 7.200 Kč. Celkovou částku 74.368 Kč se žalovaná zavázala předchůdci žalobce uhradit v 14-ti měsíčních splátkách po 5.312 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne , právnická osoba, . 2021 ve výši 500 Kč. , právnická osoba, další splátky je pak žalovaná v prodlení s dluhem na jistině 37.092,87 Kč, na úroku 3.302,67 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 18.055,56 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 3.424,24 Kč a na úhradě za hotovostní splácení 6.632,67 Kč. Po lhůtě splatnosti, tj. od 5. 12. 2021 je úvěr úročen sjednanou úrokovou sazbou 15 % ročně. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo předchůdci žalobce právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky denně, která je vyčíslena za období od 5. 12. 2020 do 8. 4. 2022 na částku 21.000 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovanou na společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky 89.508,01 Kč a příslušenství. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 4. 10. 2020 uzavřené mezi společností , právnická osoba, . IČ , IČO, , a žalovanou bylo zjištěno, že dne 4. 10. 2020 převzala žalovaná formou zápůjčky finanční prostředky ve výši 40.000 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka společnosti , právnická osoba, . za žalovanou ze smlouvy číslo , hodnota, přešla na žalobce. Z Oznámení o postoupení ze dne 11. 5. 2023 bylo zjištěno, že postoupení bylo žalované oznámeno. Z Žádosti o úvěr ze dne 3. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů a má dvě vyživovací povinnosti k dětem do 26 let. Žalovaná uvedla, že ve společné domácnosti mimo dětí, nežije s jinou osobou. Ke svému příjmu žalovaná uvedla, že tento má ze zaměstnaneckého poměru ve výši 10.980 Kč měsíčně, což bylo předchůdcem žalobce ověřeno. Své měsíční výdaje žalovaná označila ve výši 20.203 Kč, z čehož 13.290 Kč činí energie a bydlení, , právnická osoba, Kč osobní výdaje a 4.913 Kč splátky stávajících půjček. V žádosti je pak použitelný příjem žadatelky ohodnocen jako nedostatečný. Dále pak byla v kartě zákazníka doplněna položka výdaje domácnosti, ve které je uvedena částka na osobní náklady ve výši 3.000 Kč a měsíční splátka stávajících půjček ve výši 13.266 Kč, a dále byl k příjmům domácnosti uveden příjem z podnikání ve výši 39.156 Kč měsíčně blíže neoznačené osoby. Ověření tohoto příjmu předchůdcem žalobce není v dokumentu vyznačeno. Z Výzvy k plnění ze dne 31. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, v celkové výši 108.729,83 Kč ve lhůtě splatnosti do 15. 8. 2023. Z přehledu transakcí ke smlouvě číslo , hodnota, vyplývá, že na tuto byly provedeny dvě platby v hotovosti, a to dne 5. 10. 2020 ve výši 5.360 Kč a dne , právnická osoba, . 2021 ve výši 500 Kč.4. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 4. 10. 2020 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle § 86 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud nesdílí tvrzení žalobce, že před poskytnutím finančních prostředků žalované nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti k nezaopatřeným dětem a potřebu bydlení má zajištěnu u rodičů, přičemž na náklady spojené s bydlením žalovaná hradí částku 13.290 Kč, avšak tato je vyšší než měsíční příjem uvedený žalovanou (10.980 Kč). Jako „umělé“ navýšení příjmové stránky domácnosti žalované se soudu jeví uvedený příjem z podnikání ve výši 39.156 Kč, aniž by bylo konkretizováno, o čí příjem se má jednat, když žalovaná dle shora uvedených údajů s jinou osobou, mimo své děti, ve společné domácnosti nežije. Žalovaná ještě před poskytnutím zápůjčky hradila na splátky stávajících půjček 4.913 Kč, což je téměř polovina jejího příjmu. Ve výdajové stránce žalované není vůbec zohledněna vyživovací povinnost žalované. V roce 2020 činilo životní minimum dospělé osoby a dvou nezaopatřených dětí částku 8.390 Kč. Příjem žalované v době podání žádosti o poskytnutí zápůjčky evidentně nepokrýval ani její běžné výdaje a vyživovací povinnost. Soud dospěl k závěru, že před poskytnutím zápůjčky nebyl učiněn správný závěr o schopnosti žalované poskytnuté prostředky řádně a včas splácet.10. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.11. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaná má proto povinnost vrátit žalobci, co jí bylo předchůdcem žalobce poskytnuto. Žalovaná obdržela částku 40.000 Kč, na kterou uhradila 5.860 Kč, a je tak povinna zaplatit žalobci 34.140 Kč. V důsledku prodlení s plněním dluhu je žalovaná povinna zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve