11 C 105/2024-116 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 1. 2. 2024 požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 51.347 Kč příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . IČ , IČO, , uzavřel se žalovaným dne 5. 12. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 10. 9. 2022 se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 28.920 Kč s úrokovou sazbou ve výši 22,08 % ročně. Dále se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit úhradu za zpracování zápůjčky 1.500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit v 21 měsíčních splátkách po 3.007 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 11. 10. 2021 s tím, že žalovaný uhradil celkem 9.814 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Dne 30. 6. 2023 žalovaný ještě na svůj dluh uhradil částku 1.000 Kč. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení celkové dlužné částky 51.347 Kč sestávající z dlužné jistiny 27.812,83 Kč a dlužné částky poplatku 23.534,17 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění.2. Žalovaný se k věci vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka tak, že uplatněný nárok neuznává v celém rozsahu, neboť má za to, že smlouva o úvěru je neplatná, protože právní předchůdce žalobce nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 12. 2020 uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni 5. 12. 2020 žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s touto zápůjčkou úrok 28.923 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč pojistné za doplňkové pojištění 2.709 Kč. Celkovou dlužnou částku (zápůjčka, úrok, poplatky) 63.132 Kč měl žalovaný zaplatit předchůdci žalobce v 21 měsíčních splátkách po 3.007 Kč splatných vždy ke konci splátkového období a první splátkové období začne běžet 5. kalendářním dnem po uzavření smlouvy. Z přehledu transakcí ke smlouvě číslo , hodnota, ze dne 19. 12. 2022 vyplývá, že předchůdci žalobce žalovaný uhradil 9.814 Kč. Ze Zákaznické karty -Žádosti o úvěr ze dne 22. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný a bydlí ve vlastním domě. Žalovaný je zaměstnaný s měsíčním příjmem ve výši 19.857 Kč s tím, že pracovní smlouva je na dobu určitou do 28. 2. 2021. Žalobce uvedl, že má externí splátky ve výši 6.800 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje jsou 6.000 Kč. V žádosti je dále uveden další příjem domácnosti ve výši 35.000 Kč, ovšem není patrno, komu a z jakého titulu náleží. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2023 s Přílohou, ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo , hodnota, , a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Z Výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, v celkové výši 60.508,22 Kč ve lhůtě splatnosti do 16. 6. 2023.4. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 5. 12. 2020 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud nesdílí tvrzení žalobce, že před poskytnutím finančních prostředků žalovaného nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, a to zejména s ohledem na dobu trvání pracovního poměru žalovaného, který byl uzavřen na dobu určitou do 28. 2. 2021 není zřejmé, z jakého příjmu by měl žalovaný hradit splátky po ukončení pracovního poměru, tj. v době od března 2021 do září 2022. Při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr lze vycházet toliko z jeho příjmu 19.857 Kč. Na dřívější dluhy již žalovaný splácel 6.800 Kč, a po započtení měsíční splátky nové zápůjčky 3.007 Kč by tak dluhová zátěž žalovaného činila téměř 50 % jeho příjmu. Nadto má soud za podhodnocené odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 6.000 Kč, ze kterých by měl žalovaný hradit svoji výživu, náklady spojené s provozem domu, náklady na cestu do zaměstnání, hygienu a ostatní povinné platby. Soud má za to, že před poskytnutím úvěru nebyl předchůdcem žalobce učiněn správný závěr o schopnosti žalovaného poskytnuté prostředky řádně a včas splácet.10. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (původnímu žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6.10.2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.11. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo předchůdcem žalobce poskytnuto. Žalovaný obdržel částku 30.000 Kč, na kterou uhradil 10.814 Kč, a je tak povinen zaplatit žalobci 19.186 Kč. V důsledku prodlení s plněním dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z.) v žalobcem požadované výši 8,5 % ročně jdoucí ode dne 14. 6. 2023, neboť prodlení žalovaného mohlo nastat nejdříve uplynutím lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě. Ve zbytku soud žalobu zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce menší, než činil jeho neúspěch, protože však žalovanému v řízení účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.