8 C 247/2025-56 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 26.8.2025, ve spojení s podáním ze dne 6.11.2025, požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu 20.776,13 Kč příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . IČ , IČO, , uzavřel se žalovanou dne 17.11.2023 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 17.1.2025 se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 507 Kč. Dále se žalovaná zavázala předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4.900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti 1.800 Kč. Celkovou částku 18.592 Kč se žalovaná zavázala předchůdci žalobce uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.328 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 18.11.2023 ve výši 1.500 Kč. Po uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky je pak žalovaná v prodlení s dluhem na jistině 9.316,15 Kč, na úroku 440,53 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 4.378 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.258,89 Kč a na úhradě za hotovostní splácení 1.671,43 Kč. Po lhůtě splatnosti, tj. od 18.1.2025 je úvěr úročen sjednanou úrokovou sazbou 8 % ročně. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo předchůdci žalobce právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky denně, která je vyčíslena za období od 18.1.2024 do 20.2.2025 na částku 3.684,30 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovanou na společnost , Jméno žalobce, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky 20.776,13 Kč a příslušenství. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , Anonymizováno, ze dne 17.11.2023 uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . IČ , IČO, , bylo zjištěno, že dne 17.1.2023 žalovaná převzala finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 bylo zjištěno, že pohledávka společnosti , právnická osoba, . za žalovanou ze smlouvy číslo , hodnota, přešla na žalobce. Z Oznámení o postoupení ze dne 2.4.2025 bylo zjištěno, že původní věřitel žalované oznámil postoupení pohledávky na žalobce.4. Z Přehledu transakcí ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že na pohledávku bylo dne 18.11.2023 uhrazeno 1.500 Kč. Z Výzvy k plnění ze dne 147.7.2025 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, v celkové výši 24.132,84 Kč ve lhůtě nejpozději do 1.8.2025.5. Z Žádosti o úvěr ze dne 16.11.2023 bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů, Žalovaná je na mateřské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10.000 Kč a státní příspěvek ve výši 830 Kč. Vyživovací povinnost má žalovaná jednu. K výdajové stránce žalovaná uvedla částku 1.000 Kč na bydlení a na ostatní výdaje 1.000 Kč.6. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 17.11.2023 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud nesdílí názor obsažený v tvrzení žalobce, že před poskytnutím finančních prostředků žalované nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.12. Nelze mít za důvěryhodné tvrzení žalované o měsíčních výdajích ve výši 1.000 Kč, jež by měly pokrýt její běžné potřeby a potřeby nezletilého dítěte, ke kterému má vyživovací povinnost. Životní minimum, tj. minimální hranice příjmů, která má pokrýt základní osobní potřeby (jídlo, ošacení, hygienické potřeby) v roce 2023 činilo na jednotlivce částku 4.860 Kč a na dítě do 6 let částku 2.480 Kč. Po započtení měsíčních nákladů na bydlení 1.000 Kč a měsíční splátky spotřebitelského úvěru ve výši 1.328 Kč zůstane žalované z jejího příjmu částka 332 Kč. Jeví se jako naprosto vyloučené, aby z těchto zbylých prostředků mohla žalovaná pokrýt další nezbytné náklady (např. doprava, léky, jiné poplatky) a případné neočekávané výdaje. Soud tedy dospěl k závěru, že před poskytnutím zápůjčky nebyl předchůdcem žalobce učiněn správný závěr o schopnosti žalované poskytnuté prostředky řádně a včas splácet.13. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaná od předchůdce žalobce obdržela částku 10.000 Kč, na kterou uhradila 1.500 Kč, a je tak povinna vrátit žalobci 8.500 Kč (§ 87 odst. 1 věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru). V důsledku prodlení se splácením peněžitého dluhu je žalovaná povinna zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tj. ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky ode dne 25.7.2025 do zaplacení, neboť prodlení žalované mohlo nastat nejdříve uplynutím lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě prokazatelně odeslané dne 17.7.2025. Ve zbytku soud žalobu zamítl.14. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce menší, než činil jeho neúspěch, protože však žalované v řízení účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.