28 C 246/2020-13 — Okresní soud v Českých Budějovicích

Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému zrušena, a to ke dni [datum] s tím, že žalovaný již ukončil vzdělání, je zletilý a nastoupil do zaměstnání od [datum]. Soud ve věci nařídil jednání na [datum], ke kterému předvolal oba účastníky řízení. Při jednání účastníci soudu navrhli, aby ten mezi nimi schválil tento soudní smír: Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému, naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích, č. j. 11 Nc 50/2012 – 61 ze dne 17. 7. 2012, se ke dni [datum] zrušuje. Soud postupoval podle ustanovení § 99 OSŘ a s ohledem na to, že povaha věci to připouští a že účastníky navržený soudní smír neshledal v rozporu s právními předpisy, tento schválil. Podle ustanovení § 99 odst. 3 o.s.ř. schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do 3 let od právní moci usnesení o schválení smíru. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ustanovením § 146 odst. 1 písm. a) OSŘ, podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného.