14 C 26/2021-18 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovaným neuhrazené jízdné ve výši 16 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný ke své přepravě použil vozidlo veřejné osobní dopravy na lince městské hromadné dopravy provozované právní předchůdkyní žalobkyně a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a bez omluvy se nedostavil k jednání, které bylo ve věci nařízeno. 3. Na základě provedených důkazů – zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] oznámení o postoupení pohledávek, tarifu jízdného a všeobecných přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno] a smlouvy o postoupení souboru pohledávek včetně přílohy - dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaný dne [datum] použil ke své přepravě vozidlo na lince veřejné osobní dopravy [číslo] provozované právní předchůdkyní žalobkyně, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla při kontrole jízdních dokladů ověřena. 5. Žalovaný ke dni jednání soudu dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce 1 516 Kč nezaplatil, a to přestože k tomu byl vyzván a bylo mu též oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum]. 6. Povinnosti cestujícího při jízdě prostředkem městské hromadné dopravy vyplývají jednak obecně z § 2550 a následujících občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), z § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (v případě autobusu), z § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (v případě trolejbusu) a jednak konkrétně z jednotlivých ustanovení smluvních přepravních podmínek dopravce a tarifu dopravce. 7. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl, neboť žalovaný neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, ani nepředložil důkazy. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve spojení s § 14b advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 200 Kč úkon právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) a 1 úkon právní služby po 1000 Kč úkon právní služby (účast u jednání), tj. 1 516 Kč po snížení dle § 14b odst. 4 advokátního tarifu, dále paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč a 1 úkon po 300 Kč, 21% DPH z obou uvedených položek (444 Kč) a zaplaceného soudního poplatku (400 Kč). Celkem tedy bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 960 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů tohoto řízení k rukám právního zástupce žalobce. 9. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla určena lhůta k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.