15 C 9/2021-34 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) domáhá proti žalovanému zaplacení částky 6 064 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovaným neuhrazené jízdné ve výši 16 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 500 Kč ve 4 případech. Žalovaný ke své přepravě použil vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobce provozovaných linkách městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem ve 4 případech. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a bez omluvy se nedostavil k jednání, které bylo ve věci nařízeno. 3. Na základě provedených důkazů – zápisů o provedené přepravní kontrole, výzvy k úhradě, oznámení o postoupení pohledávek, tarifu jízdného a všeobecných přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] [územní celek] a smlouvy o postoupení souboru pohledávek včetně příloh - dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaný dne [datum], [datum], [datum] a [datum] použil ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobce provozovaných linkách veřejné osobní dopravy, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla při kontrole jízdních dokladů ověřena. Žalovaný dosud dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce 6 064 Kč nezaplatil, a to přestože k tomu byl vyzván a bylo mu též oznámeno postoupení pohledávky žalobci. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum]. 5. Povinnosti cestujícího při jízdě prostředkem městské hromadné dopravy vyplývají jednak obecně z § 2550 a následujících občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), z § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (v případě autobusu), z § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (v případě trolejbusu) a jednak konkrétně z jednotlivých ustanovení smluvních přepravních podmínek dopravce a tarifu dopravce. 6. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve spojení s § 14b advokátního tarifu za 3+1 úkon právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění a účast u jednání), tj. 2 100 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč a 1 úkon po 300 Kč, 21% DPH z obou uvedených položek (567 Kč) a zaplaceného soudního poplatku (400 Kč). Celkem tedy bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 667 Kč. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla určena lhůta k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů tohoto řízení k rukám právního zástupce žalobce.