17 C 180/2021-51 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 24 200,60 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí této Smlouvy je také Předpis splátek. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále také jen„ úvěr“) v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovaným podle článku II. Smlouvy činily 14 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 34 600 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru se žalovaný zavázal uhradit ve 13ti měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnil a tím mu vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 15 600 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 15 600 Kč od [datum] dále úrokem z úrokovou sazbou ve výši 10,55 % ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření Smlouvy. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 600 Kč na neuhrazené jistině, částky 8 600,60 Kč na smluvní pokutě a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do [datum] ve výši 1 868,36 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne [datum]. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Soud ve věci nařídil jednání na [datum], toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, přestože mu předvolání k jednání spolu se žalobou byly řádně doručeny náhradním způsobem uložením na poště. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud ve věci provedl důkazy předložené žalobkyní, a to Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], Předpisem splátek, transakční historií, Smlouvou o postoupení pohledávek, předžalobní výzvou, Oznámením o postoupení pohledávky, ze kterých zjistil, že žalovaný podepsal se společností [právnická osoba] listinu označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] podle které převzal žalovaný od společnosti [právnická osoba] částku 20 000 Kč a zavázal se tuto částku uvedené společnosti vrátit, zaplatit poplatek za uzavření Smlouvy ve výši 800 Kč, zaplatit poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a zaplatit poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč, dále pak zaplatit úrok z úvěru ve výši 28 %, kdy celkové náklady spotřebitelského úvěru byly vyčísleny na částku 14 600 Kč, to vše v 13ti měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Z transakční historie vyplývá, že žalovaný uhradil 8 splátek v celkové výši 19 000 Kč. 6. Žalovaný soudu nenabídl žádná skutková tvrzení, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo byť jen částečně cokoliv zaplaceno. 7. Žalobkyně soudu nesdělila žádná skutková tvrzení a nepředložila žádné důkazy k tomu, zda a jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného k uzavření a řádnému splácení úvěru. Z uzavřené smlouvy přitom vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr. 8. Ze zjištěných skutečností učinil soud závěr o skutkovém stavu. Žalovaný podepsal listinu označenou jako Smlouva o úvěru, na základě převzal od společnosti [právnická osoba] částku 20 000 Kč a zavázal se této společnosti vrátit ve 13ti splátkách částku celkem ve výši 34 600 Kč, a to ve 13ti splátkách po 2 600 Kč. Žalovaný zaplatil 8 splátek v celkové výši 19 000 Kč. 9. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Žalobkyně soudu neuvedla žádná skutková tvrzení, ani soudu nedoložila, zda a jakým způsobem a na základě jakých podkladů zkoumala a posoudila úvěruschopnost žalovaného k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. 13. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 14. Z citovaného rozhodnutí soudního dvora vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost věřitele. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost věřitele, tak není závislá na námitce dlužníka a soud jí tedy zkoumá z úřední povinnosti. V řízení strana žalující soudu neuvedla žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, zda a jakým způsobem a na základě jakých podkladů věřitel úvěruschopnost žalovaného zkoumal. Soud tudíž posoudil smlouvu o úvěru, ze které žalobkyně uplatnila svůj žalobní nárok, jako neplatnou, tudíž uplatněný nárok žalobkyně, na kterou byla postoupena pohledávka z úvěrové smlouvy, mohl soud posoudit pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně na splátkách uhradil částku celkem 19 000 Kč. Byla-li ze strany původního věřitele poskytnuta žalovanému částka 20 000 Kč, je evidentní, že tento na vrácení částky dluží toliko částku 1 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 1 000 Kč, s tím, že úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal ode dne podání žaloby, neboť tímto okamžikem žalobkyně vůči žalovanému zcela prokazatelně svůj nárok uplatnila. 15. Ve zbývající části, tedy co do částky 23 200,60 Kč, co do požadovaného úroku z úvěru a co do požadovaného úroku z prodlení ve výši, která převyšuje výši úroku z prodlení přiznanou žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř.. V řízení byl v převážné části úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.