17 C 354/2021-64 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 786 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli dne [datum] Úvěrovou smlouvu (dále taky jako„ Smlouva“). Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření Úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti [právnická osoba] k tomu určené. Zájemce o uzavření Smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žádost žadateli schválena, objeví se na internetových stránkách nebo v mobilní aplikaci text smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce [webová adresa] nebo v mobilní aplikaci, je Smlouva uzavřena a následně je odeslána na emailovou adresu, která byla uvedena v žádosti. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je v souladu s částí smlouvy„ podmínky úvěru“ ověřena identita žadatele. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet společnosti [právnická osoba], případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Žalovaný zaslal kopii výpisu z účtu, případně printscreen z internetového bankovnictví. Protože jméno žadatele o úvěr a vlastníka účtu se shodovalo, byla schválená výše úvěru převedena na účet žalovaného. Žalobkyně vždy při uzavírání Smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobkyně zkoumá, zda žadatel má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registru NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru [příjmení] a v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně též podrobuje klienty k důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledku z daného procesu pak úvěr schválí či nikoliv. Žalovanému byla na základě Úvěrové smlouvy poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalovaného uvedený ve Smlouvě č. [bankovní účet] dne [datum]. Ve Smlouvě byly sjednány další volitelné služby, a to poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 490 Kč. V rámci první a deváté až dvacátéčtvrté splátky se úrok nevynáší. Úvěr společně s poplatky a úroky je splatný ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný za trvání Smlouvy nehradil nic. V souladu s částí Smlouvy„ Náklady úvěru“, konkrétně odst.„ Sankce“, byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč dne [datum] a 500 Kč ve výši [datum]. Žalovanému byly dále účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč dne [datum], dne [datum] a dne [datum], dále pak ve výši 130 Kč dne [datum] a [datum]. Jedná se o náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky po žalovaném. V souladu s částí Smlouvy„ Náklady úvěru“, konkrétně odst.„ Sankce“, byla žalovanému účtována jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z nesplacené jistiny a úroku. Smluvní pokutu ve výši 1 196 Kč byla účtována dne [datum]. Poplatky za bezpečnou splátku byly žalovanému účtovány ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Poplatky za SMS servis byly žalovanému účtovány dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Soud ve věci nařídil jednání na [datum], toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, přestože mu předvolání k jednání spolu se žalobou byly doručeny náhradním způsobem uložením na poště. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud ve věci provedl důkazy předložené žalobkyní, a to výpisem z bankovního účtu, Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o úvěru, splátkovým kalendářem, kopií občanského průkazu žalovaného, opisem výpisu proplacení smlouvy, výpisem čerpání, splátek a úhrad, sazebníkem poplatků, ze kterých zjistil, že mezi účastníky bylo jednáno o uzavření Smlouvy o úvěru, na základě kterého byla žalobkyní žalovanému dne [datum] na jeho účet zaslána částka 10 000 Kč. Z Úvěrové smlouvy a z Formuláře pro standardní informace vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr. Žalovaný nezaplatil žádnou splátku. 6. Žalovaný soudu nenabídl žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo byť jen částečně cokoliv zaplaceno. 7. Žalobkyně v žalobě obecně sdělila, že hodnotí schopnost žadatele splácet úvěr tak, že zkoumá, zda žadatel má úvěr u dalších společností, zda tyto úvěry platí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI a dále prostřednictvím registru [příjmení] a dále Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Dále žalobkyně v žalobě uvádí, že podrobuje klienty k důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku a dále zkoumá mj. věk, rodinný stav, splátky u jiných společností. K tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila žádné důkazy. 8. Ze zjištěných skutečností učinil soud závěr o skutkovém stavu. Žalovaný jednal se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy, na základě kterého byla na jeho účet žalobkyní zaslána částka 10 000 Kč. Podle smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku celkem ve výši 13 760 Kč ve 24 splátkách. Pro případ prodlení byla ve smlouvě uvedena sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 500 Kč a dále povinnost hradit účelně vynaložené náklady. 9. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. Z citovaného rozhodnutí soudního dvora vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost věřitele. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost věřitele, tak není závislá na námitce dlužníka a soud jí tedy zkoumá z úřední povinnosti. V řízení strana