17 C 369/2021-45 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 5 400 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč (dále jen„ jistina“) v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžní prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 180 Kč počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradil pouze částku 5 400 Kč, z toho na jistinu 1 800 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 200 Kč, na poplatek za administrativní činnost částku 1 200 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 1 200 Kč. Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 7 900 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 4 200 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 5 400 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 200 Kč, a dlužných úhrad za služby ve výši 1 200 Kč, dále kapitalizované úroky ve výši 1 054, 39 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 547,17 Kč a úroky z prodlení. 2. Soud ve věci nařídil jednání na [datum], toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, přestože mu předvolání k jednání spolu se žalobou byly doručeny náhradním způsobem uložením na poště. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci provedl důkaz listinami, ze kterých zjistil, že žalovaný podepsal dne [datum] se společností [právnická osoba] Smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které převzal peněžní částku 6 000 Kč a zavázal se zaplatit částku celkem 10 800 Kč zahrnující jistinu ve výši 6 000 Kč, úrok ve výši 1 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč, dále odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Z Karty zákazníka/Žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl jako příjem z hlavní výdělečné činnosti 8 500 Kč, z vedlejší výdělečné činnosti 8 500 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, osobní výdaje 4 500 Kč, splátky úvěru 300 Kč a další výdaje 1 500 Kč. K ověření finanční situace žadatele byla podle výše uvedené listiny předložena pouze pracovní smlouva. 5. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Žalobkyně soudu neuvedla žádná skutková tvrzení, ani soudu nedoložila, zda a jakým způsobem a na základě jakých podkladů zkoumala a posoudila úvěruschopnost žalovaného k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. 9. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 10. Z citovaného rozhodnutí soudního dvora vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost věřitele. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost věřitele, tak není závislá na námitce dlužníka a soud jí tedy zkoumá z úřední povinnosti. V řízení strana žalující soudu neuvedla dostatečná skutková tvrzení ani nepředložila důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, jakým způsobem a na základě jakých podkladů věřitel úvěruschopnost žalovaného zkoumal. Soud tudíž posoudil smlouvu o úvěru, ze které žalobkyně uplatnila svůj žalobní nárok, jako neplatnou, tudíž důvodnost uplatněného nároku žalobkyně, na kterou byla postoupena pohledávka z úvěrové smlouvy, mohl soud posoudit pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně na splátkách uhradil částku celkem 5 400 Kč. Byla-li ze strany původního věřitele poskytnuta žalovanému částka 6 000 Kč, je evidentní, že tento na vrácení částky dluží toliko částku 600 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 600 Kč, s tím, že úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal ode dne podání žaloby, neboť tímto okamžikem žalobkyně vůči žalovanému zcela prokazatelně svůj nárok uplatnila. 11. Ve zbývající části, tedy co do částky 4 800 Kč, co do požadovaného úroku z úvěru a co do požadovaného úroku z prodlení ve výši, která převyšuje výši úroku z prodlení přiznanou žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř.. V řízení byl v převážné části úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.