26 C 53/2020-61 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 148 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jako profesní organizace pojistitelů, která je oprávněna vyvíjet činnost na základě tohoto zákona. [příjmení] jiné je žalobkyně příjemcem příspěvku placeného na základě § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastníkem, popřípadě provozovatelem, motorového vozidla za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 citovaného zákona. K porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 odkazovaného zákona dojde, je-li vozidlo provozováno na pozemní komunikaci bez pojištění odpovědnosti, nebo není-li v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel vozidlo pojištěno po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Při zjišťování údajů o vozidle vychází žalobkyně z postupu předepsaného zákonem a následné komunikace s obeslanými osobami. Žalobkyně tímto postupem zjistila, že motorové vozidlo [anonymizováno], [registrační značka] [VIN kód] je evidováno v centrálním registru vozidel jako provozované, ale v období od [datum] do [datum], tedy po dobu 106 dní, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl vlastníkem vozidla žalovaný, kterému tím vznikla povinnost k zaplacení příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 tohoto zákona. Výše příspěvku v tomto případě pro [anonymizováno 7 slov] při 106 nepojištěných dnech činí 484 Kč a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je stanovena § 2a vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému výzvu k uhrazení příspěvku a nákladů na jeho uplatnění, žalovaný však příspěvek a náklady na jeho uplatnění neuhradil v zákonné lhůtě 30 dnů, ani neprokázal, že existují okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Žalovaný se tak s placením příspěvku a nákladů na jeho uplatnění dostal do prodlení. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ze dne [datum]. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který byl žalovanému do vlastních rukou doručen dne [datum]. Žalovaný proti elektronickému platebnímu rozkazu podal včasný odpor, ve kterém uvedl, že navštívil registrační úřad a tam zjistil, že u uvedeného vozidla nikdy nebyl, ani není, veden jako vlastník. Nárok žalobkyně proto v celém rozsahu neuznává. 3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odporu žalovaného uvedla, že kontaktovala osobu, která na základě sdělení Ministerstva dopravy měla být vlastníkem a provozovatelem vozidla, avšak tato osoba předložila žalobkyni kupní smlouvu ze dne [datum], kterou prokázala, že v nepojištěném období od [datum] do [datum] již nebyla vlastníkem vozidla. Žalobkyně proto uplatnila svůj nárok vyplývající z nepojištění vozidla vůči kupujícímu uvedenému v předložené kupní smlouvě tak, jak jí ukládá zákon. K prokázání vlastnictví vozidla žalobkyně předložila kopii kupní smlouvy ze dne [datum] a plné moci ze dne [datum] a rovněž navrhla výslech svědka pana [jméno] [příjmení]. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu opakovanými výzvami a rovněž předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Pasivní legitimaci žalovaného pro vedené řízení žalobkyně odvodila z kupní smlouvy a plné moci ze dne [datum], o kterých však žalovaný v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že si nepamatuje, že by podepsal kupní smlouvu a plnou moc, neboť předložené listiny viděl u jednání soudu konaného dne [datum] poprvé. Žalovaný rovněž zdůraznil, že předložené listiny jsou kopiemi, a proto jeho podpis může být nakopírovaný. Kartou vozidla [anonymizováno] bylo zjištěno, že provozovatelem a vlastníkem předmětného vozidla je pan [jméno] [příjmení], a to s platností od [datum]. Žalobkyně proto k prokázání svých tvrzení navrhla výslech pana [jméno] [příjmení], který však nemohl být jako svědek vyslechnut k důkazu, neboť prodělal [anonymizována dvě slova] a dne [datum] [anonymizováno]. Přestože o této skutečnosti byly strany soudem vyrozuměny, k jednání nařízenému na den [datum] se žalobkyně nedostavila, a proto nereagovala na poučení soudu udělené ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti uvést tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že žalovaný byl v posuzovaném období vlastníkem předmětného vozidla, respektive motocyklu, když návrh na provedení důkazu výslechem svědka pana [jméno] [příjmení] byl zamítnut z důvodu, že jej není možné provést. 6. Podle ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (déle jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (odst. 1). Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla (odst. 2). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). 7. V posuzované věci žalobkyně neprokázala, že skutečným vlastníkem či provozovatelem vozidla je žalovaný, když soudu předložila k důkazu pouze kopie kupní smlouvy a plné moci, které soudu nebyly předloženy v originále, přestože žalovaný zpochybnil jejich pravost. Výslech svědka [jméno] [příjmení] nemohl být proveden a jiné důkazy k prokázání svých tvrzení žalobkyně soudu nenavrhla. Z uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť žalobkyně neprokázala, že žalovanému vznikla povinnost k úhradě příspěvku a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva. 8. O náhradě nákladů řízení bylo mezi účastníky rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšnému žalovanému by náležela náhrada nákladů řízení, žalovaný však náhradu nákladů řízení nepožadoval, a proto mu náhrada nákladů řízení nebyla přiznána.