9 C 351/2020-24 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce podal dne [datum] žalobu, kterou se domáhal uložení povinnosti oběma žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že s oběma žalovanými jakožto nájemci byla uzavřena dne [datum] nájemní smlouva, kdy byl předán do užívání byt [číslo] o velikosti 3 pokoje, kuchyně a příslušenství v ulici [adresa] ve [obec], a to na dobu určitou od [datum] do [datum]. Žalovaní neplnili řádně své povinnosti nájemců, takže od roku 2019 až do ukončení druhé nájemní smlouvy (uzavřené rovněž na dobu určitou od [datum] do [datum]) dluh narůstal a ke dni podání žaloby činí [částka]. Předmětem žaloby je pouze dluh žalovaných za rok 2019, kdy je k dispozici přesné vyúčtování služeb. Žalovaná [celé jméno žalované] dne [datum] podepsala dohodu o uznání dluhu, kdy uznala částku [částka] jako svůj dluh co do výše i důvodu. Splátkový kalendář však nedodržuje a dluh neplatí. Žalovaným byla zaslána doporučená upomínka na celkový nedoplatek s podacím lístkem ze dne [datum], s podacím lístkem ze dne [datum]. 2. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o.s.ř., když v souvislosti se zrušením elektronického platebního rozkazu vydaného dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] – [anonymizováno] byli účastníci vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nebyly sděleny námitky k postupu soudu. Elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit žalovanému [celé jméno žalovaného] do vlastních rukou, v případě žalované [celé jméno žalované] došlo k převzetí elektronického platebního rozkazu a žaloby dne [datum]. 3. Tvrzení obsažená v žalobě prokázal žalobce nájemní smlouvou ze dne [datum], kdy byl nájem sjednán na dobu určitou počínaje dnem [datum] do [datum], nájemní smlouvou ze dne [datum], kdy byl nájem sjednán na dobu určitou počínaje dnem [datum] do [datum], pasportem objektu bytu [číslo] [ulice a číslo], [obec], přehledem vyměřených předpisů za rok 2019, vyúčtováním služeb za období 2019 – 2019 [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného], kdy byl vyúčtován nedoplatek [částka], vývojem plateb nečleněným ke dni [datum] – zůstatek – [částka], dohodou o uznání dluhu č. 2020 ze dne [datum] uzavřenou mezi věřitelem [územní celek] a dlužníkem [celé jméno žalované], splátkovým kalendářem na základě smlouvy č. 2020 na částku [částka], podacími lísky k upomínkám ze dne [datum] a [datum]. Vzhledem k tomu, že je z listinných důkazů zřejmé, že žalovaní si nesplnili své povinnosti jako nájemci bytu a dluží na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu za období roku 2019 částku [částka], byla žaloba shledána jako důvodná. U žalované [celé jméno žalované] navíc došlo k uznání dluhu v písemné formě. Platí tak ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, kdy uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. U žalovaného [celé jméno žalovaného] lze věc po právní stránce hodnotit dle ustanovení § 2217 odst. 1 občanského zákoníku, kdy dle tohoto obecného ustanovení se nájemné platí v ujednané výši. Žalovaní byli společnými nájemci bytu [číslo] v ulici [adresa] ve [obec], který jim byl přenechán do užívání, takže povinnost je ukládána oběma žalovaným společně a nerozdílně. Vzhledem k prodlení žalovaných byl přiznán zákonný úrok z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku, výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 4. Lhůta k plnění byla uložena do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. Vzhledem k úspěchu žalobkyně ve věci byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku [částka], rovněž s povinností k úhradě do tří dnů od právní moci rozsudku. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o nákladech řízení je rozhodnutím procesním, kdy o nákladech řízení je rozhodováno po skončení řízení a s ohledem na úspěch účastníka ve věci, žalovaní zde mají procesní postavení samostatných společníků, takže u povinnosti k náhradě nákladů řízení není tato ukládána společně a nerozdílně, jako je tomu ve výroku I., kdy povinnosti k plnění vychází z hmotněprávní úpravy.