17 C 422/2022-17 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 2 024,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne [datum]. Žalovanému tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období 1/ 2021 - 3/ 2022. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 2 250,26 Kč sestávající se z pohledávky ve výši 2 024,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 162,26 Kč a částky 63 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Soud vyzval účastníky, aby mu ve stanovené lhůtě sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tudíž předpokládal, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemá žádných námitek. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud ve věci posoudil důkazy předložené žalobkyní, ze kterých má za prokázaná skutková tvrzení, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence dne [datum]. Z evidence žalobkyně vyplývá, že eviduje nezaplacené poplatky za měsíce leden 2021 až březen 2022 v celkové výši 2 024,99 Kč při výši poplatku 135 Kč za měsíc. 6. Žalovaný soudu nenabídl žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo byť jen částečně cokoliv zaplaceno, nebo že by výše vymáhané pohledávky neodpovídala skutečnosti. 7. Právně soud věc posoudil dle ustanovení § 7 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, jako nárok vyplývající z povinnosti žalovaného platit měsíčně televizní poplatek ve výši 135 Kč. Žalovaný dluží na neuhrazeném televizním poplatku částku 2 024,99 Kč, soud proto žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení. 8. Částku 63 Kč soud žalobkyni nepřiznal, neboť každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně (§ 140 odst. 1 o.s.ř.). 9. Zkrácené odůvodnění rozsudku vyplývá z ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšná žalobkyně, soud jí proto přiznal na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč, kterou představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady vynaložené žalobkyní na právní zastoupení nelze ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 považovat za náklady účelně vynaložené pro uplatňování práva.