21 C 59/2021-78 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 27 506,67 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 506,67 Kč od 24. 5. 2020 do 2. 10. 2020 a ve výši 8,25 % ročně z částky 27 506,67 Kč od 3. 10. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 101 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy o půjčce z 8. 10. 2019 žalobce, coby zdravotní pojišťovna zapůjčil žalovanému lékařem předepsaný zdravotnický prostředek ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]). Žalovaný se zavázal jej řádně opatrovat a předcházet vzniku škody. Z úředního záznamu Policie ČR, Obvodní oddělení Hluboká nad Vltavou z 1. 2. 2020 vyplynulo, že žalovaný tento den ohlásil na policii, že mu byl tento přístroj ukraden z osobního vozidla, a to předchozího dne u obchodního centra v [obec]. Policií pak byla věc odložena, neboť se nepodařilo najít pachatele. Zůstatková hodnota přístroje byla žalovanému vyúčtována fakturou z 23. 4. 2020 splatnou 23. 5. 2020 v částce 37 506,67 Kč. K její úhradě byl žalovaný opakovaně vyzýván. Jak na polici, tak před notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalovaný výslovně prohlásil, že česky rozumí a hovoří. Žalovaný, zastoupen advokátkou [anonymizováno] [příjmení], uzavřel se žalobcem splátkový kalendář na úhradu uplatňované částky ve 4 splátkách s tím, že první 3 splátky činily každá 10 000 Kč. Splatné byly vždy k poslednímu dni měsíce od září do prosince 2020. První splátku žalovaný uhradil dne 2. 10. 2020. Další splátky již žalovaný nezaplatil a advokátka žalobci sdělila, že ho již nezastupuje. Okresní soud dospěl k závěru, že vzhledem k uzavřenému splátkovému kalendáři a plnění první splátky lze dovodit uznání zbytku dluhu dle ust. § 2054 odst. 2 o. z. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by na zbývajících splátkách cokoliv uhradil. 3. Proti tomuto rozsudku podal prostřednictvím svého opatrovníka odvolání žalovaný. Napadenému rozhodnutí vytýká, že se soud prvního stupně nevypořádal s námitkou žalobce (zjevně míněn žalovaný), že nebylo najisto postaveno, že popisovaného jednání se dopustila osoba označená jako žalovaný. Poukazuje na to, že ve výpisu z obchodního rejstříku je u jména žalovaného uvedena adresa ve [anonymizována dvě slova], přičemž sídlo společnosti, jímž je jediným jednatelem a společníkem, lze nalézt na adrese [adresa]. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR pak plyne, že žalovaný byl registrován jako občan EU na území ČR od 14. 1. 2018 do 15. 1. 2018 na adrese [adresa], [ulice a číslo]. Naproti tomu dle zprávy Ředitelství služby cizinecké policie v současné době žalovaný nemá povolen na území ČR žádný druh pobytu podle zákona o pobytu cizinců na území ČR. Adresa pobytu za účelem účasti v právnické osobě byla [ulice a číslo], [obec a číslo], a tento pobyt byl ukončen ke 12. 2. 2004. V žalobě je pak bydliště žalovaného uvedeno na adrese [adresa žalovaného]. Z uvedeného plyne, že nalézací soud v průběhu dokazování nasbíral mnoho adres spojených se jménem [celé jméno žalovaného], když je bez jakýchkoliv pochyb, že na území ČR se pohybovalo více osob s tímto jménem, ať už se jednalo o jméno pravé či fiktivní. Nebylo tak prokázáno, že osoba označená v žalobě jako žalovaný je tatáž osoba, která si zapůjčila zdravotnický prostředek a která prostřednictvím splátku uznala svůj dluh. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, eventuálně zamítnutí žaloby. 4. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce. Namítá, že došlo k jednoznačnému ztotožnění osoby žalovaného s osobou jednatele společnosti [právnická osoba], a to již dříve. V této souvislosti rekapituluje důkazy, které žalobce v rámci řízení v prvním stupni předložil. Bylo tak jednoznačně prokázáno, že žalovaný žije v České republice víc jak 25 let, hovoří i rozumí plynně českým jazykem. Je jednatelem [právnická osoba] s. r. o., vlastníkem bankovního účtu u [právnická osoba], číslo: [bankovní účet] a od ledna 2018 je jako pojištěnec nahlášen u žalobce. Též poukazuje na to, že na adrese v [anonymizována dvě slova], což je adresa provozovny [právnická osoba], došlo k převzetí výzvy k úhradě dlužné částky a tuto adresu žalovaný uvedl jako místo svého zaměstnání ve vztahu k Policii ČR při nahlášení odcizených věcí. Adresu v [obec] uvedl též na policii, a to jako místo pro účely doručování. Svého španělského občanství zneužívá za účelem ztížení případného dohledání vlastní osoby na území ČR. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a je přípustné (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. v celém rozsahu, postupem podle § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. 6. Odvolání žalovaného není důvodné. 7. Podle ust. § 2054 odst. 2 o. z. splní-li dlužník dluh z části, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 8. Odvolací soud při svém rozhodnutí vychází ze skutkového stavu zjištěného po provedeném dokazování soudem prvního stupně a ztotožňuje se též s tím, jak soud prvního stupně věc posoudil po právní stránce. S ohledem na odvolací námitky pak pouze dodává: Žalovaný v odvolání nijak nezpochybňuje závěry soudu prvního stupně spočívající v tom, že v situaci, kdy žalovanému byl odcizen zapůjčený přístroj ve vlastnictví žalobce a následně žalovaný sepsal se žalobcem dohodu o úhradě jeho zůstatkové hodnoty ve 4 splátkách, přičemž 1. ze splátek zaplatil, došlo podle citovaného ust. § 2054 odst. 2 o. z. k uznání i zbytku dluhu. Žalovaný (prostřednictvím svého opatrovníka) toliko namítá, že není postaveno najisto, kdo je ve skutečnosti žalovaným a zda žalovaný v této věci si od žalobce půjčil předmětný přístroj a uzavřel dohodu o splátkách. Tyto své závěry má podloženy toliko tím, že u osoby [celé jméno žalovaného] jsou v různých rejstřících či evidencích v České republice evidovány různé adresy pobytu. 9. Odvolací soud však především uvádí, že pouze takové obecné zpochybnění toho, zda žalovaný je tou osobou, která se žalobcem uzavřela dohodu o splátkách, k zamítnutí žaloby v tomto řízení nemůže stačit. Odvolací soud neshledává nic zvláštního na tom, že žalovaný, který po mnoho let žije v České republice coby cizí státní příslušník, má v různých registrech evidovány různé adresy, zvlášť, když některé z nich, na které je žalovaným poukazováno, se vzájemně nevylučují. Tak je tomu u adresy sídla provozovny [právnická osoba] s. r. o. a vedle toho u adresy, kterou coby doručovací adresu žalovaný sdělil policii. Na adrese [anonymizována dvě slova] [ulice] v [obec] byl žalovaný registrován k pobytu v průběhu toliko 2 dnů (od 14. 1. 2018 do 15. 1. 2018) a z takové registrace nelze ničeho vyvozovat. Jinými slovy řečeno, odvolací soud na základě provedeného dokazování nepochybuje ani po podání odvolání o tom, že žalovaný je osobou, která si od žalobce půjčila zdravotnický prostředek, tento mu byl odcizen z automobilu zaparkovaného v [obec] a žalovaný až následující den v místě svého tehdejšího pobytu krádež nahlásil na policii. Následně uzavřel se žalobcem po předcházející konverzaci, jež probíhala prostřednictvím jeho tehdejší právní zástupkyně dohodu o splátkovém kalendáři a první splátku dle něho žalobci zaplatil. Z dokazování též plyne, že žalobce následně žalovanému zapůjčil tentýž zdravotnický prostředek znovu. V situaci, kdy žalovaný se nechal zastoupit advokátkou, s žalobcem po odcizení zdravotnického prostředku jednal, až došlo ke sjednání splátkového kalendáře a první splátku uhradil, tak z uvedených skutečností plyne, že žalovaný je tím, kdo si předmětný zdravotnický prostředek od žalobce půjčil. V tomto řízení je žalovaný identifikován tak, jak je v občanském soudním řízení obvyklé, totiž jménem, příjmením, datem narození a místem tehdejšího pobytu, které žalobci bylo známo. To, že v současné době je žalovaný neznámého pobytu, není pro posouzení věci rozhodné a jak již výše uvedeno, jenom ze skutečnosti, že v minulosti pobýval v České republice na více místech, nelze dovodit, že by se nejednalo o téhož člověka, který vstoupil do smluvního vztahu se žalobcem. 10. Proti výši žalované částky včetně příslušenstvím pak žalovaný v řízení ani nijak nebrojil. 11. S ohledem na výše uvedené tak bylo věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, v němž odvolací soud rovněž žádné pochybení neshledal a žalovaný též proti němu ničeho nenamítal. 12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů i odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny cestovními výdaji pověřeného zaměstnance žalobce na cestu z m