30 C 249/2022-12 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 1 120 Kč s příslušenstvím, která představuje příspěvek placený vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., a to ohledně přípojného vozidla [registrační značka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nereagoval ani na soudní výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a proto soud předpokládal, že s tímto postupem souhlasil. 3. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný byl evidován jako vlastník nebo provozovatel přípojného vozidla s nejvyšší povolenou hmotností do 750 kg, [registrační značka], ke kterému nebylo v období od [datum] do [datum] sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ač bylo evidováno jako provozované. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 820 Kč, žalovaný však ničeho neuhradil. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a dále poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, tento však opět ničeho neuhradil. 4. Rozhodnuto bylo podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. a o úroku z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z. 5. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Žalobkyně je právnickou osobou, která je podle zákona č. 168/1999 Sb. příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tím je dána její aktivní legitimace. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl evidován jako vlastník nebo provozovatel výše uvedeného přípojného vozidla, ke kterému nebylo v předmětném období uzavřeno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ač bylo evidováno jako provozované, čímž mu ze zákona vznikla povinnost uhradit příspěvek ve výši 4 Kč denně podle § 2 odst. 1 písm. t) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., což za 205 nepojištěných dní činí celkem částku 820 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost uhradit poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 2a téže vyhlášky. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by mu výše uvedené povinnosti nevznikly, nebo že by svůj dluh uhradil, a proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, když byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 120 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení, domáhá se žalobkyně oprávněně i úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 820 Kč od [datum] do zaplacení. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého byla plně úspěšné žalobkyni přiznána jejich náhrada vůči žalovanému, když je představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta vzhledem k žalobě podané na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech se změnou pouze v několika skutečnostech podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč, hotové výdaje dle téhož ustanovení za 3 úkony právní služby po 100 Kč a daň z přidané hodnoty podle § 137 o.s.ř. ve výši 189 Kč. 7. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.