30 C 250/2022-12 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 17 395 Kč s příslušenstvím, která představuje příspěvek placený vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., a to ohledně osobního automobilu [registrační značka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nereagoval ani na soudní výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a proto soud předpokládal, že s tímto postupem souhlasil. 3. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný byl evidován jako vlastník nebo provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru 1 850 – 2 500 cm3, [registrační značka], ke kterému nebylo v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv bylo evidováno jako provozované. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku ve výši 17 095 Kč, žalovaný však ničeho neuhradil. 4. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a dále poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, tento však opět ničeho neuhradil. 5. Rozhodnuto bylo podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. a podle § 1968 a 1970 o.z. 6. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Žalobkyně je právnickou osobou, která je podle zákona č. 168/1999 Sb. příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tím je dána její aktivní legitimace. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl evidován jako vlastník nebo provozovatel předmětného osobního automobilu, ke kterému nebylo ve výše uvedeném období sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž mu ze zákona vznikla povinnost uhradit příspěvek ve výši 65 Kč denně podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., což za 263 nepojištěných dní představuje částku 17 095 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost uhradit poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 2a téže vyhlášky. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by mu výše uvedená povinnost nevznikla, případně že svůj dluh uhradil, a proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, když byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 395 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného se žalobkyně oprávněně domáhá i úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého byla plně úspěšné žalobkyni přiznána jejich náhrada vůči žalovanému, když je představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta vzhledem k žalobě podané na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech se změnou pouze v několika skutečnostech podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč, hotové výdaje podle téhož ustanovení za 3 úkony právní služby po 100 Kč a daň z přidané hodnoty podle § 137 o.s.ř. ve výši 252 Kč. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.