30 C 386/2022-12 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 6 930 Kč s příslušenstvím, která představuje příspěvek placený vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., a to ohledně osobního automobilu [registrační značka] v období od 21. 8. 2020 do 30. 11. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nereagovala ani na soudní výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a proto soud předpokládal, že s tímto postupem souhlasila. 3. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná byla evidována jako vlastník nebo provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru 1 850 – 2 500 cm3, [registrační značka], ke kterému nebylo v období od 21. 8. 2020 až 30. 11. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ač bylo evidováno jako provozované. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku ve výši 6 630 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani k předžalobní výzvě. 4. Rozhodnuto bylo podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o úroku z prodlení pak podle § 1968 a 1970 o.z. 5. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Žalobkyně je podle zákona č. 168/1999 Sb. právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž je dána její aktivní legitimace v tomto sporu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla evidována jako vlastník nebo provozovatel předmětného vozidla, ke kterému nebylo ve výše uvedeném období sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ač bylo evidováno jako provozované. Žalované tak ze zákona vznikla povinnost hradit příspěvek ve výši 65 Kč denně podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., což za 102 nepojištěných dní představuje částku 6 630 Kč. Dále žalované vznikla povinnost uhradit poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 2a téže vyhlášky. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by jí výše uvedené povinnosti nevznikly, případně že svůj dluh uhradila, a proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, když byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 6 930 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k prodlení žalované se žalobkyně oprávněně domáhá i úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. až do zaplacení. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého byla plně úspěšné žalobkyni přiznána jejich náhrada vůči žalované, když je představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta vzhledem k žalobě podané na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech se změnou pouze v několika skutečnostech podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč, hotové výdaje podle téhož ustanovení za 3 úkony právní služby po 100 Kč a daň z přidané hodnoty podle § 137 o.s.ř. ve výši 189 Kč. 7. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.