15 C 29/2023-53 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu nejprve domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí celkem částku 33 415 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 33 415 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení, uhradit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 015 Kč a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 33 415 Kč od 19. 1. 2022 do 18. 4. 2022. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru, kterou spolu účastníci uzavřeli dne 18. 4. 2021 distančním způsobem. Jelikož smlouva byla se žalovaným uzavřena elektronicky, žalovaný správnost svých identifikačních údajů potvrdil ve smlouvě a odsouhlasil to podpisem úvěrové smlouvy a následně se i sekundárně jednoznačně identifikoval tak, že potvrdil správnost svého čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení. Prostřednictvím služby [právnická osoba] [anonymizováno] pak dále této společnosti zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli a dne 18. 4. 2021 byl na uvedený bankovní účet žalovanému vyplacen úvěr ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za to poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby dle podmínek smlouvy a sazebníku žalobkyně. Žalovaný si při sjednání smlouvy dále k úvěru zvolil volitelnou službu [anonymizována dvě slova] za poplatek ve výši 550 Kč a Informační SMS servis za poplatek 145 Kč. Žalovaný v této souvislosti požádal o odklad splatnosti úvěru o celkově 245 dní a splatnost úvěru nastala dne 18. 1. 2022. Žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem 88 242 Kč, nicméně žalobkyně za ním eviduje k datu podání žaloby dluh ve výši celé nesplacené jistiny 28 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 720 Kč, poplatku za službu [anonymizována dvě slova] ve výši 550 Kč, poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 145 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 2 128,35 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 1 015 Kč. Protože se žalovaný dostal dne 18. 1. 2022 do prodlení s úhradou částky 33 415 Kč, požaduje v této souvislosti žalobkyně dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu. Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému posuzovala jeho úvěruschopnost, kdy zjistila od žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijící ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijící ve společné hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté příjmy a další. Žalobkyně dále ověřila, že se žalovaný nenachází v registrech, jako je výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis z katastrálního rejstříku ke kontrole platnosti adresy, výpis z registru sankční seznamy a interní registr historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené ČNB a dospěla k závěru, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, a nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. 2. Žalobkyně následně svým podáním ze dne 23. 5. 2023 navrhla částečné zpětvzetí žaloby co do částky 5 415 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 33 415 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 015 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 33 415 Kč od 19. 1. 2022 do 18. 4. 2022 a dále navrhla změnu žaloby, že nadále požaduje po žalovaném uhradit částku 28 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 28 000 Kč od 28. 8. 2022 do zaplacení. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 6. 2023, č. j. 15 C 29/2023-42, bylo řízení částečně zastaveno co do částky 5 415 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 33 415 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení, co do náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 015 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 33 415 Kč od 19. 1. 2022 do 18. 4. 2022. Na jednání soudu dne 1. 9. 2023 byla připuštěna změna žaloby navržená v podání žalobkyně ze dne 23.5.2023, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 28 000 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 28 000 Kč od 28. 8. 2022 do zaplacení. 4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 1. 9. 2023, se ani bez omluvy nedostavil. 5. Po provedeném dokazování, při kterém soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Účastníci spolu dne 18. 4. 2021 uzavřeli prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému zaslána na jeho účet dne 18. 4. 2021 č. účtu [bankovní účet] částka 28 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou s datem splatnosti 18. 5. 2021 a poplatkem za čerpání úvěru 6 720 Kč Součástí smlouvy o úvěru byla i služba [anonymizována dvě slova] za poplatek ve výši 550 Kč a Informační SMS servis za poplatek 145 Kč. Splatnost úvěru byla k žádosti žalovaného odložena o 245 dní a nastala dne 18. 1. 2022, do té doby žalovaný na dluh zaplatil celkem 88 242 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný - celkový počet členů v jeho domácnosti jsou 2 osoby, obě s příjmem, jeho pravidelné měsíční výdaje činí 4 500 Kč, jeho čistý měsíční příjem činí 22 666 Kč. Žalobkyně dále ověřila, že se žalovaný nenachází v registrech jako centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru tzv.“ sankčních seznamů“ apod. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti. 9. V dané věci se proto soud zabýval tím, zda žalobkyně jako věřitel splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu, a dospěl k závěru, že svým povinnostem zcela nedostála. Její postup v dané věci, kdy toliko nahlédla do veřejně dostupných registrů a od žalovaného zjistila informace týkající se jeho měsíčních příjmů, výdajů a počtu osob s ním žijících ve společné domácnosti není sám o sobě dostačující, když tyto skutečnosti nijak neověřila, resp. neuvedla a nedoložila, a to ani přes výzvu soudu, jakým způsobem tak učinila; k jednání soudu se pak nedostavila, proto nemohla být ani poučena o tom, že v tomto ohledu důkazní břemeno neunáší. Přitom i z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) vyplývá, že věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Smlouvu o úvěru tedy soud shledal s ohledem na výše uvedené neplatnou, žalobkyni však v daném případě nevznikl ani nárok na vydání plnění v podobě bezdůvodného obohacení. V řízení totiž sice bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na svůj účet od žalobkyně částku 28 000 Kč; z jejích žalobních tvrzení však vyplývá, že jí