16 C 36/2023-52 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá určení, že žalobkyně není vlastníkem motorového vozidla specifikovaného ve výroku rozsudku, neboť toto vozidlo přenechala v roce 2003 žalovanému výměnou za vybavení dětského pokojíčku, které jí žalovaný zanechal v jejím bytě po rozpadu společného partnerského vztahu účastníků. Žalovaný se tehdy zavázal, že provede přepis vozidla v registru vozidel. Že tak neučinil zjistila žalovaná až poté, co byla rozhodnutím Magistrátu města Chomutova ze dne [datum] uznána vinnou ze spáchání přestupku tím, že jako vlastník předmětného vozidla v zákonné lhůtě nepožádala o provedení zápisu změny vlastníka v registru silničních vozidel, za což jí byla uložena pokuta ve výši 3 000 Kč. Žalovaná opakovaně vyzývala žalovaného k přepisu vozidla (naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum]), ten tak neučinil, ačkoliv provedení přepisu žalobkyni slíbil. Vedle určení, že žalobkyně není vlastníkem sporného vozidla, se žalobkyně žalobou domáhá také úhrady částky 3 000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Příkazem Magistrátu města Chomutova, odboru dopravních a správních činností ze dne [datum] byla žalobkyně uznána vinnou, že z nedbalosti jako vlastník vozidla tov. zn. Škoda, [registrační značka] ve lhůtě do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva nepožádala v rozporu s ust. § 8 odst. 2 zák. č. 56/2001 Sb., o provedení zápisu změny vlastníka v registru silničních vozidel příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, čímž spáchala přestupek podle § 83 odst. 1 písm. b) téhož zákona, za což jí byla uložena pokuta ve výši 3 000 Kč. Při rozhodování správní orgán vedle výpisu z registru silničních vozidel, jak se podává z odůvodnění správního rozhodnutí, vycházel také z výpovědi žalobkyně ze dne [datum] před org. Policie ČR. Ta je zaznamenána v Úředním záznamu o podání vysvětlení téhož dne. Z něj se podává, že výslech žalobkyně byl prováděn v souvislosti s šetřením policie ve věci [celé jméno žalovaného] – přestupek v dopravě. Žalobkyně vypověděla, že se v roce 2003 domluvila se svým bývalým partnerem – žalovaným, že mu dá své vozidlo [registrační značka] výměnou za nějaký nábytek. Žalovaný slíbil, že půjde vozidlo přepsat. S vozidlem odjel, od té doby ho žalobkyně neviděla. Žalobkyně potřebovala pro OSSZ Chomutov potvrzení, zda vlastní vozidlo. Žalobkyně zjistila že ano a že žalovaný přepis neprovedl, proto věc ohlásila policii. Z registru vozidel – karty vozidla [registrační značka], se zjišťuje, že žalobkyně je v registru vozidel vedena jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla od [datum] až dosud. Z příjmových dokladů ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [anonymizována dvě slova], [rok] a [datum] se zjišťuje, že žalobkyně v tyto dny uhradila hotově do pokladny [územní celek] vždy částku 500 Kč, celkem tedy 3 000 Kč. Dne [datum] potvrdil písemně žalovaný, že přenechává žalobkyni dětský pokoj k trvalému užívání, který splácel formou leasingu, jak vyplývá z předmětné listiny. Na ní je rovněž uvedeno, že jde o výměnu za auto„ [anonymizována dvě slova] [číslo]“ a je připojeno jméno a rodné číslo žalobkyně. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že je dcerou žalobkyně. S účastníky žila v době, kdy byli partnery. Je jí známo, že si v té době pořídili [značka automobilu], červené barvy. Když se rozešli, odjel žalovaný s tímto autem také spolu se sestrou svědkyně. Asi v roce 2005 svědkyně bydlela s žalovaným a svou sestrou, což bylo několik let po rozchodu účastníků, v té době stále měl žalovaný předmětné vozidlo k dispozici. Žalobkyně s vozidlem nikdy nejezdila, nemá ani řidičský průkaz. Až v poslední době matka zjistila, že je auto psané stále na ni, svědkyně na internetu zjistila, že technická kontrola byla na autě provedena naposledy v roce 2 007. Jak matka věci řešila na úřadech ví svědkyně zprostředkovaně právě od matky. Od matky také ví, že auto vyměnila její matka s žalovaným výměnou za nábytek, dětský pokojíček, který svědkyně prakticky dostala od žalovaného. Také byla přítomna telefonickému rozhovoru, kdy matka vyzývala žalovaného k provedení přepisu vozidla, ten to však vůbec řešit nechtěl, jakmile zjistil, o co jde, ihned zavěsil. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu potvrdila svá skutková tvrzení, tedy že předmětné vozidlo přenechala žalovanému výměnou za nábytek v době, kdy ukončili partnerský vztah. Tehdy sepsali písemnou listinu, že jde o výměnu za auto tam sice připsala žalobkyně, avšak hned při tom sepsání. Tehdy žalovaný slíbil, že přijede znovu do [obec] a provede přepis vozidla. K tomu však nedošlo, když se snažila žalobkyně přepis zařídit sama, na úřadě jí sdělili, že se musí dostavit oba. Žalobkyně pak oznámila na policii, že žalovaný nechce provést ten přepis, jenomže policie dala podnět na magistrát a byla žalobkyni uložena pokuta 3 000 Kč, kterou teď chce po žalovaném. 5. Podle ust. § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o. s. ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 6. Podle ust. § 1099 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. 7. V daném případě se žalobkyně domáhá, aby soud určil, že není vlastníkem [značka automobilu], [registrační značka]. Žalobkyně tvrdí, že předmětné vozidlo přenechala žalovanému výměnou za zařízení dětského pokoje. Tím je dána věcná legitimace účastníků řízení, neboť tito jsou účastníky smlouvy (dohody), na jejímž základě mělo dojít k převodu vlastnického práva k spornému vozidlu. Žalobkyně dále tvrdí, že je stále vedena v registru vozidel jako vlastník, ačkoliv žalovaný slíbil, že zajistí součinnost potřebnou k úřednímu přepisu vozidla. K tomu však nedošlo, naopak žalobkyně obdržela od příslušného správního úřadu pokutu za přestupek. Vedle věcné legitimace je předpokladem úspěšnosti určovací žaloby také naléhavý právní zájem žalobce na takovém určení. Ten je dán zejména tam, kde by bez takového určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez takového určení stalo jeho právní postavení nejistým. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu 7 As 254/2016 lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není. Pro to je však třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není. V posuzovaném případě, pokud žalobkyně tvrdí, že není vlastníkem vozidla, avšak je stále vedena jako vlastník a provozovatel (se všemi důsledky s tím spojenými, zejm. v oblasti přestupků v dopravě) v registru vozidel, když současně žalovaný neposkytuje součinnost pro provedení změny zápisu, má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem vozidla, neboť takové rozhodnutí jí umožní zajistit změnu zápisu i bez součinnosti skutečného vlastníka. 8. Pokud jde o samotné vlastnické právo, dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že vlastníkem vozidla již žalobkyně není, neboť v minulosti vozidlo přenechala žalovanému výměnou za zařízení dětského pokoje. Tyto skutečnosti prokazuje samotná listina, kterou účastníci sami sepsali, a také svědecká výpověď dcery žalobkyně a účastnická výpověď žalobkyně. Obě výpovědi považuje soud za věrohodné, současně výpověď žalobkyně zcela koresponduje s tím, co vypověděla před policií, jak popsáno shora. Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný, přes řádné předvolání se nedostavil na soudní jednání, tak nemá soud jakékoliv pochybnosti o provedených důkazech navržených žalobkyní. Soud proto vyhověl návrhu žalobkyně a určil, že není vlastníkem sporného vozidla. Soud však žalobě nevyhověl, pokud jde o uložení povinnosti žalovanému uhradit žalobkyni částku 3 000 Kč, neboť tato částka představuje sankci za přestupek, kterého se dopustila žalobkyně tím, že v zákonné lhůtě nepožádala o provedení zápisu změny vlastníka v registru silničních vozidel, neboť tato povinnost tíží jak původního tak nového vlastníka. Pokud žalobkyně zpochybňuje rozhodnutí správního orgánu, případně správnost informací, které jí správní úřad poskytl pro případ nečinnosti žalovaného, pak tato námitka nemůže na rozhodnutí zdejšího soudu ničeho změnit a mohla být uplatněna pouze v rámci přestupkového řízení. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze zčásti.