17 C 172/2023-129 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 173 399,89 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] – dále jen„ [příjmení]“) a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček (dále jen„ Smlouva“). Součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a Sazebník. [příjmení] poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově převodem na běžný účet. Žalovaný se zavázal z poskytnutého úvěru hradit úroky ve výši 10,9 % ročně. Žalovaný se dále zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména pak za vedení úvěrového účtu. Žalovaný si v rámci Smlouvy sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit [anonymizováno] poplatek za pojištění. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. [příjmení] proto využila svého práva sjednaného ve Smlouvě a dopisem ze dne [datum] ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila. [příjmení] dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky za žalovaným 189 951,46 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 170 274,89 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 125 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 7 247,42 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 9 304,15 Kč. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila svá skutková tvrzení k tomu, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 4. Podáním ze dne [datum] žalobkyně sdělila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného [příjmení] kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, dále zkoumala potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne [datum], ze kterého bylo zjištěno, že od [datum] je zaměstnán na dobu neurčitou jako zástupce vedoucího prodejny společnosti [právnická osoba] s tím, že výše průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného za poslední tři měsíce činila 24 962 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr zároveň uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč. [příjmení] porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance neměl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 6 700 Kč. Výše nové splátky činila 3 642,66 Kč. Na úvěr žalovaný uhradil částku pouze ve výši 197 227,89 Kč. 5. Soud ve věci nařídil jednání na [datum], k tomuto jednání se dostavila žalobkyně, oproti žalovanému, který se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 7. Ze Žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný ke své osobě uvedl, že je ženatý, bydlí v pronajatém domě nebo bytě na adrese [adresa žalovaného], jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 24 962 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč, počet zdrojů příjmů je 1, počet vyživovaných osob jsou 2, ostatní nezbytné měsíční náklady jsou 0. Jako zaměstnavatele uvedl společnost [právnická osoba] Žalovaný v žádosti uvedl dva současné úvěrové závazky, a to u [právnická osoba] s.r.o. ve výši 48 706,24 Kč a u [právnická osoba] Credit ve výši 97 761,94 Kč, tj. dohromady závazky ve výši 146 468,18 Kč. 8. Z vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] vyplývá, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovali dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze ČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. 9. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že tato Smlouva byla podepsána elektronicky dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč tak, že částka 48 706,24 Kč měla být poukázána na účet [právnická osoba] s.r.o., částka 97 761,94 Kč měla být poukázána na účet společnosti [právnická osoba] a zbytek měl být poukázán na účet žalovaného. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit dlužnou částku spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 967,66 Kč s počtem splátek 108. Žalovaný se dále zavázal platit měsíčně poplatek za pojištění ve výši 325 Kč. 10. Z Potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] soud zjistil, že průměrná výše čistého příjmu žalovaného u [právnická osoba] s.r.o. činila 24 962 Kč. 11. Z výpisů z úvěrového účtu a z platební historie soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 197 227,89 Kč. 12. Z Oznámení ze dne [datum] vyplývá, že právní předchůdce zasílal žalovanému oznámení, že úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. 13. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z Oznámení ze dne [datum] vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Dne [datum] byla žalovanému adresována předžalobní výzva. 14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný podepsal s právním předchůdcem žalobkyně úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 250 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokovým navýšením a poplatky ve 108 měsíčních splátkách po 3 967,66 Kč s tím, že měsíční splátka zahrnovala úhradu pojištění. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně proto zaslal žalovanému [příjmení] o zesplatnění úvěru. Žalovaný ke svým poměrům v Žádosti uvedl, že je ženatý, jeho průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 24 962 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč, bydlí v nájmu, počet zdrojů příjmů je jeden. Právní předchůdce žalobkyně neověřoval, zda a jaký příjem má manželka žalovaného, nezkoumal výši měsíčních výdajů žalovaného. 15. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení