17 C 382/2022-117 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 137 979,87 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo financování [značka automobilu] ([anonymizováno]) [příjmení] – [anonymizována tři slova], [VIN kód], rok výroby 2013 (dále jen„ Předmět financování“). Nedílnou součástí Smlouvy tvoří Obchodní podmínky [číslo] [příjmení] ze dne [datum] (dále také jako„ OP“), dále pak Sazebník poplatků (dále jen„ Sazebník“). Žalovaný uzavřením Smlouvy projevil svůj výslovný souhlas s tím, že úvěr poskytnutý žalovanému Smlouvou k účelu podle Smlouvy bude žalobkyní poskytnut (uhrazen) přímo dodavateli Předmětu financování, tj. [právnická osoba] (dále také jako„ dodavatel“), jehož prostřednictvím byla Smlouva uzavřena. Žalovaný na základě Předávacího protokolu ze dne [datum] převzal od dodavatele Předmět financování. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 218 544 Kč. Výše úvěru byla vypočtena jako součet rozdílu mezi pořizovací cenou Předmětu financování (218 544 Kč) a přímou platbou (0 Kč). Úvěr byl poskytnut žalovanému k rukám dodavatele. Celková výše úvěru, tj. celková suma splátek včetně pojištění, bylo-li sjednáno činí 458 880 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství uhradit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 7 648 Kč sestávajících se z měsíční splátky úvěru a úroku, když první splátka byla splatná dne [datum]. Úrok z úvěru činil 26 % ročně. Žalovaný neuhradil splátku [číslo] splatnou dne [datum] a porušil tak svou povinnost splácet závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas Ve Smlouvě bylo ujednáno, že v takovém případě je žalovaný povinen uhradit nejen dlužné splátky, veškeré příslušenství, náklady a sankce související podle OP a Sazebníku, nýbrž i nesplacenou část jistiny úvěru. V důsledku prodlení došlo ke dni [datum] (rozhodný den) k zesplatnění dosud nesplatných dlužných splátek a k vyčíslení celkové pohledávky k úhradě. Dlužná částka závazků žalovaného vůči žalobkyni vyplývající ze Smlouvy činila 234 556,21 Kč. Dlužná částka sestává z neuhrazených ale splatných splátek do dne ukončení Smlouvy ve výši 38 240 Kč (5x dlužné splátky ve výši 7 648 Kč od [datum] do [datum]), z částky jistiny nesplacené do rozhodného dne ve výši 192 770,21 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 533 Kč, poplatků za zaslané písemné upomínky v celkové výši 450 Kč, účelně vynaložených nákladů za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč podle Sazebníku a smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužných splátek ve výši 2 363 Kč. Žalovaný nic nezaplatil, žalobkyně tak využila svého práva podle článku 2 odst. [číslo] Smlouvy a Předmět financování na základě Smlouvy o zajišťovacím převodu práva žalovanému odebrala. Náklady za odebrání Předmětu financování jdou k tíži žalovanému a činí 6 050 Kč. Žalovaný ani po zabavení vozidla nic nezaplatil, žalobkyně se proto rozhodla svoji pohledávku uspokojit z výtěžku odprodeje vozidla. Prodej Předmětu financování realizovala žalobkyně prostřednictvím [právnická osoba] Aukce, spol. s.r.o.. Předmět financování byl prodán za částku 142 000 Kč včetně DPH. Jelikož žalovaný nehradil ani zákonné pojištění, má žalobkyně nárok přeúčtovat žalovanému vynaložené výdaje navýšené o smluvní pokutu. Měsíční pojistné činilo 91 Kč a žalobkyně jej přefakturovala žalovanému za období od [datum] do [datum]. Výtěžek z prodeje vozidla ve výši 142 000 Kč byl započítán na aktuální dlužnou částku. Po přepočítání dlužné částky zohledňující odprodej vozidla vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě této nové dlužné částky ve výši 116 556 Kč dopisem ze dne [datum]. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 33 359,66 Kč. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Soud ve věci nařídil jednání na [datum], k tomuto jednání se dostavila žalobkyně, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. 4. Soud ve věci provedl některé listinné důkazy, a to konkrétně kupní smlouvu [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba] ze dne [datum], Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrovou smlouvu [číslo] ze dne [datum], potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru, tabulku umoření, přehled plateb, oznámení o zesplatnění pohledávky, sdělení o vyčíslení nesplacené pohledávky, ze kterých zjistil, že žalovaný podepsal se žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala uhradit za žalovaného z poskytnutého úvěru kupní cenu vozidla, které si žalovaný zakoupil. Žalovaný v úvěrové smlouvě uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] od [datum], že jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti 65 000 Kč, splátky ostatních úvěrů činí 6 500 Kč a ostatní měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Z přehledu plateb pro smlouvu [číslo] vyplývá, že celkem byla na úvěr uhrazena částka 375 290 Kč. 5. Ze sdělení o zesplatnění pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně vyčíslila svoji pohledávku za žalovaným na částku 234 556,21 Kč, z vyčíslení pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně vyčíslila svoji pohledávku za žalovaným na částku 116 566 Kč, z čehož zesplatněná jistina měla činit 98 698 Kč, pojištění částku 115 Kč, smluvní pokuta částku 11 945 Kč, poplatek za zprostředkování prodeje vozu částku 5 808 Kč. 6. Při jednání konaném dne [datum] vyzval soud žalobkyni, aby doložila, zda a jaké doklady od žalovaného měla k dispozici a tyto zkoumala, a to k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, k čemuž žalobkyně vyjádřila dne [datum]. Současně vyzval žalobkyni, aby sdělila, jakou částku žalovaný žalobkyni ve splátkách uhradil. Žalobkyně soudu žádné doklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoložila, jen sdělila, že na dluh bylo uhrazeno 233 290 Kč. 7. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 11. Z citovaného rozhodnutí soudního dvora vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti. 12. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy ze zveřejněné právní věty vypl