27 C 306/2023-72 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 121 292 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 34 470,72 Kč, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č., hodnota, ze dne , právnická osoba, .2022 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 109 000 Kč. Podle tvrzení žalobce žalovaná z titulu uvedené smlouvy zaplatila částku 34 660 Kč.2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS a taktéž na základě prohlášení žalované. Byl zjištěn příjem žalované ve výši 16 630 Kč měsíčně a náklady žalované v výši 6463 Kč měsíčně. Příjem žalované byl ověřen z potvrzení o příjmu. Z databáze SOLUS, insolvenčního rejstříku ani z výpisu z Nebankovního registru klientských informací nebyly zjištěny žádné skutečnosti bránící poskytnutí úvěru žalované. Ohledně výdajů žalované vycházel žalobce zejména z údajů uvedených žalovanou.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:Žalovaná uzavřela s žalobcem dne , právnická osoba, ., Anonymizováno, smlouvu o úvěru č., hodnota, na základě které byly žalované žalobcem poskytnuty prostředky ve výši 109 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu s odměnou za jejich poskytnutí v 36 splátkách po 6932 Kč měsíčně. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobci na základě shora specifikované smlouvy částku 249 552 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru č., hodnota, ze dne , právnická osoba, ., Anonymizováno, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou a dále z dokladu o vyplacení úvěru). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou, podle nichž je žalovaná zaměstnána s příjmem ve výši 16 630 Kč měsíčně a s výdaji ve výši 6 463 Kč měsíčně ( za výdaje byla považována částka 3860 Kč, což byla v době uzavření smlouvy částka ve výši životního minima, a dále částka 2603 Kč jakožto náklady spojené s bydlením ), jak bylo soudem zjištěno z formuláře Hodnocení klienta. Z potvrzení o příjmu ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnána s průměrným čistým příjmem ve výši 20 276 Kč měsíčně. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a dokladu o odeslání ). Z titulu shora specifikované smlouvy o úvěru byla žalovanou uhrazena částka celkem ve výši 34 660 Kč (zjištěno z Karty klienta ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.8. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou řádně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce před uzavřením smlouvy s žalovanou ověřil pouze příjem žalované, který činil za poslední tři měsíce předcházející uzavření smlouvy částku cca 20 000 Kč měsíčně. Žalobce se však vůbec nezabýval ověřením výdajů žalované, vyšel podle názoru soudu z ničím nepodložené částky životního ve výši 3860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 2603 Kč. V souladu s § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, však žalobce má ohledně majetkové situace získat před uzavřením smlouvy o úvěru se spotřebitelem spolehlivé a dostačující informace, nelze se pouze spolehnout na údaje uváděné spotřebitelem, když je navíc nutné přihlédnout i k tomu, že ujednaná měsíční splátka úvěru (téměř 7000 Kč měsíčně) je vzhledem ke zjištěným příjmům žalované poměrně vysoká. Podle názoru soudu, pakliže se žalobce nezabýval ověřením skutečné výše měsíčních výdajů žalované, nedostál svým povinnostem ve smyslu v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a nelze tak konstatovat, že by posoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Pokud pak žalobce při ústním jednání soudu odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2023, sp.zn. 33 Cdo 1819/2023, má soud za to, že tyto nejsou na daný případ aplikovatelné. V uvedeném rozhodnutí totiž Nejvyšší soud posuzoval situaci, kdy se žalobce domáhal vydání peněžních prostředků zaplacených na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu neplatnosti smlouvy pro neposouzení úvěruschopnosti žalobce, resp. jeho právního předchůdce, s odbornou péčí před uzavřením smlouvy. Jednalo se však o případ, kdy přesto, že nebyla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost spotřebitele, tak spotřebitel předmětný úvěr splatil. Nejvyšší soud proto konstatoval, že nelze považovat smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou pouze z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti, neboť takové nedostatečné posouzení automaticky nemusí znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Smyslem takového závěru Nejvyššího soudu evidentně je zabránit požadavkům spotřebitelů na vrácení prostředků zaplacených na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru v situaci, kdy sice nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, ale kdy spotřebitel úvěr zaplatil, byl tedy schopen splácet. To však není případ žalované, neboť ohledně žalované nebyla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalované a žalovaná prostředky úvěru nezaplatila.9. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobci vydat, tj. zaplatit, a to v části, v níž dosud zaplacen nebyl. Žalované byly žalobcem poskytnuty z titulu shora specifikované smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 109 000 Kč, když žalovaná z titulu této smlouvy uhradila částku 34 660 Kč. K úhradě tedy zbývá částka 74 340Kč, co do této částky proto bylo podané žalobě vyhověno. Co do zbylé žalobcem požadované částky ( tj. pro sjednané poplatky, úroky a smluvní pokutu) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.10. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a z