16 C 27/2024-48 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 22 069,57 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 16. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Protože žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný se ve smlouvě mimo jiné zavázal pro případ prodlení s úhradou dluhu uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (nové jistiny úvěru). Smluvní pokutu za období do 7. 6. 2021 uplatnil žalobce u zdejšího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Touto žalobou se pak žalobce domáhá úhrady smluvní pokuty za období od 8. 6. 2021 do 20. 2. 2024 ve výši žalované částky, když dlužná částka byla redukována v souladu s ust. § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Požadován je rovněž zákonný úrok z prodlení od 8. 3. 2024, když žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 20. 2. 2024.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne 16. 9. 2019 smlouvu o úvěru, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit částku ve výši 256 416 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 5 342 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, dlužné nároky uplatnil žalobce v řízení u zdejšího soudu vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č.j. , spisová značka, uložil soud žalovanému mimo jiné uhradit žalobci též smluvní pokutu sjednanou dle čl. 6. 5. smlouvy ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny za období do 7. 6. 2021. Čl. 6. 5. smlouvy byla sjednána povinnost dlužníka (žalovaného) hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny pro případ jeho prodlení s úhradou nové jistiny po zesplatnění úvěru, a to až do úplného zaplacení dluhu.4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě z žalobních tvrzení vyplývá, že posouzení úvěruschopnosti provedl žalobce na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného) a nahlížením do databází SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalobce dospěl k závěru, že volné zdroje žalovaného ke splácení jsou dostatečné. Žalobce k tomu předložil pracovní smlouvu ze dne 1. 2. 2017, výplatnice a potvrzení zaměstnavatele dokládající průměrnou čistou měsíční mzdu žalovaného z hlavního pracovního poměru 24 754 Kč. Žalobce provedl „Hodnocení klienta“, kam zaznamenal příjmy žalovaného ze zaměstnání. Současně se zabýval i jeho výdaji a rodinnými poměry. Vyšel ze zjištění, že žalovaný je svobodný a bydlí u rodičů. Dále vyčíslil celkové výdaje na částku 4 410 Kč, jako součet částky 3 410 Kč představující životní minimum pro žalovaného a částky 1 000 Kč na bydlení. Kterou uvedl žalovaný ve svém čestném prohlášení. Při zohlednění rezervy 1 000 Kč pak žalobce vyčíslil volné zdroje (příjmy – výdaje) v částce 19 590 Kč. Žalobce dále předložil výpisy záznamů z registru SOLUS, kde nebyl vyhledán žádný záznam a NRKI, kde bylo stanoveno skóre 389, které znamená zařazení žalovaného do kategorie II., představující menší riziko. V prohlášení klientů pak žalovaný svým podpisem stvrdil, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě, není proti němu vedeno žádné soudní řízení, včetně exekučního a insolvenčního.6. Ze shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Lze přisvědčit straně žalující, že v situaci, kdy žalovaný prohlásil a stvrdil svým podpisem, že bydlí u rodičů a jeho náklady na bydlení jsou 1 000 Kč, byl postup žalobce z hlediska zkoumání výdajů žalovaného přiměřený, pokud vyšel z výše životního minima a žalovaným uváděné výše výdajů na bydlení. Smlouva o úvěru je tak platná a soud se zabýval dále oprávněností uplatněného nároku na smluvní pokutu.7. Podle ust. § 2048 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. V posuzovaném případě se žalobce domáhá, jak popsáno shora, úhrady smluvní pokuty sjednané mezi účastníky ve smlouvě o úvěru ze dne 16. 9. 2019. Nevypořádané nároky z této smlouvy již byly žalobci přiznány rozhodnutím zdejšího soudu, a to včetně smluvní pokuty do 7. 6. 2021. Žalobce tvrdí, že žalovaný svůj dluh dosud neuhradil, proto uplatňuje touto žalobou smluvní pokutu za následující období, tedy od 8. 6. 2021 di 20. 2. 2024. Žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný, bylo na něm, aby prokázal, že svůj dluh z úvěrové smlouvy již uhradil nebo jeho závazek hradit smluvní pokutu jinak zanikl. Žalovaný se nedostavil k nařízenému jednání, neunesl své břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když nemohl být ani o nich poučen. Proto soud žalobě jako důvodné vyhověl, když výše smluvní pokuty se opírá o čl. 6. 5. úvěrové smlouvy. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když přiznal plně procesně úspěšnému žalobci jejich náhradu. Náklady řízení tvoří odměna právního zástupce žalobce za tři úkony právní služby po 300 Kč a dva úkony po 2 020 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši tří paušálních náhrad po 100 Kč a dvou po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., vše navýšeno o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Žalobci rovněž přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 883 Kč.