16 C 310/2023-52 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhá zaplacení částky 152 142,12 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 160 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 96 měsíčních splátkách po 2 437 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, proto došlo v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka 152 142,12 Kč je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 148 308,12 Kč a poplatky ve výši 3 834 Kč. Požadován je dále výpůjční úrok ode dne následujícího po dni poslední úhrady, tedy ode dne [datum] do zaplacení, ke dni [datum] kapitalizovaný v částce 14 888,1 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 454,34 Kč a zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky až do výše 160 000 Kč. Z historického výpisu pak vyplývá čerpání úvěru žalovaným. Z tohoto výpisu se rovněž zjišťuje výše úhrad žalovaným v celkové částce 27 427,57 Kč. 4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě z žalobních tvrzení vyplývá, že při posouzení úvěruschopnosti vycházel žalobce jednak z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model) a jednak z bankovních, nebankovních a ostatních registrů a databází. Z registrů zjistil, že žalovaný nemá mimo žalobce žádný další dluh, nezjistil žádné negativní informace o žalovaném. Dále zjistil, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční ani exekuční řízení a že není veden v živnostenském rejstříku. Dále z evidence adres obecních/městských úřadů ověřil, že trvalé bydliště žalovaného se nenachází na adrese obecního nebo městského úřadu. Následně žalobce přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného. Žalobce dle svých tvrzení vyšel z čestného prohlášení žalovaného o příjmu ze závislé činnosti ve výši 21 000 Kč. Příjem byl ověřen z periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za období předcházejících 5 měsíců. Dále žalobce posoudil rozhodné výdaje žalovaného. Vyšel z výdajů sdělených žalovaným, které konfrontoval s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (životní minimum) a se statistickými daty. Výdaje na bydlení uvedené žalovaným porovnal žalobce s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat ČSÚ. Protože žalovaný uvedl nižší výdaje než průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, byla pro účely posouzení úvěruschopnosti do výdajů započtena částka vyšší, vyplývající ze statistických údajů. Žalobce tak vyšel z informací od žalovaného, že bydlí u rodičů, je svobodný a bezdětný, není mu přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo léčení. Žalobce vycházel z výdajů žalovaného v celkové výši 14 956 Kč, tvořených výdaji na bydlení ve výši 11 096 Kč a částkou životního minima ve výši 3 860 Kč. Porovnáním příjmů a výdajů tak žalobce zjistil, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 28% pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, úveruschopnost žalovaného byla tedy před uzavřením smlouvy zcela zjevně dána. V neposlední řadě pak ještě žalobce dle svých tvrzení provedl zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických dat (typ zaměstnání, rodinný stav, věk, bytové poměry atd. a behaviorálních dat (hodnocení chování klienta z periodických výpisů z běžného účtu u žalobce). 6. Z žádosti žalovaného o optimální půjčku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyšel z toho, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost k dětem starším 10 let. Dosahuje příjmů ze zaměstnání ve výši 21 000 Kč a jeho výdaje spojené s bydlením jsou ve výši 2 000 Kč. Žalovaný měl v době podání žádosti u žalobce poskytnutý úvěr ve výši 120 000 Kč s aktuální výší nesplaceného dluhu 122 000 Kč. Žalovaný požádal o novou půjčku ve výši 160 000 Kč s dobou splatnosti 8 let. Budoucí splátka (vyjma první a poslední splátky) byla stanovena na částku 2 437 Kč. Z periodických výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobce za první pololetí roku 2021 se zjišťuje pravidelná příchozí úhrada od [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 17 100 - 17 200 Kč měsíční s uvedeným jména [příjmení] [jméno]. Rovněž z tohoto účtu odchází pravidelná měsíční platba s pozn. nájemné ve výši 10 000 Kč a 1 054 Kč a platby [právnická osoba] ve výši 2 800 Kč v období [číslo] 2021, 7 200 Kč v období [číslo] 2021, 5 000 Kč v období 04 – 05/ 2021 a 2 400 Kč v období 01 – 02/ 2021. Ostatní jak příchozí, tak odchozí platby jsou nepravidelné, bez bližší specifikace. Z výpisů rovněž vyplývá konečný zůstatek na účtech, a to [datum] zůstatek 10,38 Kč, [datum] zůstatek 12 122,60 Kč, [datum] zůstatek 1 500,47 Kč a [datum] zůstatek 119, 84 Kč. Z interního záznamu žalobce se zjišťují výsledky lustrace žalovaného v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací s výsledkem jednoho produktu – optimální půjčka nezajištěná. 7. Ze shora uvedených důkazů plyne, že žalobce neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, ostatně ji neprověřil ani tak, jak tvrdí. Pokud jde o příjem žalovaného ve výši 21 000 Kč uvedený v žádosti ze dne [datum], pak ten nebyl nijak doložen. Je pravdou, že na účet žalovaného byla zasílána pravidelně platba od [právnická osoba] s. r. o., avšak v částce nižší (kolem 17 000 Kč), navíc není zřejmé, že šlo o mzdu žalovaného s ohledem na jméno jiné osoby uváděné v poznámce k platbě. Pokud jde o výdaje na bydlení, žalovaný v žádosti uvedl částku 2 000 Kč s tím, že bydlí u rodičů. Žalobce sice dle svých tvrzení vyšel z částky 11 096 Kč s ohledem na regionální statistická data ČSÚ, avšak z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že každý měsíc ze svého účtu hradil nájemné ve výši kolem 11 000 Kč a k tomu platby spol. E.ON v řádu několika tisíc korun měsíčně. Je tedy zřejmé, že žalobce řádně neověřil údaje, které mu poskytl sám žalovaný. Navíc, i kdyby je prověřil z údajů z periodických výpisů z účtu (behaviorální data), jak sám tvrdí, nemohl by dospět k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Pokud totiž od příjmu žalovaného ve výši 17 000 Kč odečteme nájemné ve výši 11 000 Kč, energie ve výši minimálně 2 400 Kč (ve většině měsíců byla ale hrazena částka vyšší), splátku 2 437 Kč vztahující se k posuzovanému úvěru, zbude částka 1 163 Kč. Z ní by měl žalovaný uhradit splátku půjčky, která vyplývá z lustrace žalovaného v dostupných registrech a z žádosti o optimální půjčku. Pokud měla být posuzovaným úvěrem tato půjčka konsolidována, pak k tomu žalobce ničeho netvrdil, navíc i kdyby byla splátka 2 437 Kč jedinou splátkou, k jejíž úhradě by byl žalovaný zavázán, pak je evidentní, že z částky 1 163 Kč, která nedosahuje ani částky životního minima, s níž žalobce ve svých modelech počítal, už vůbec nepostačuje na krytí ostatních nezbytných výdajů žalovaného jako je strava, hygiena, ošacení apod. Soud tedy uzavírá, že žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. To má za následek, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná a k této neplatnosti soud přihlédne i b