16 C 39/2024-28 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se proti žalované domáhá zaplacení částky 22 826,4 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 10. 01. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , tel. číslo, Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 118 Kč představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 24,12 % ročně, odměny za zpracování a doručení a za komfortní splácení, a to v 65 týdenních splátkách po 495 Kč, poslední splátka byla stanovena na 18. 4. 2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 20. 4. 2022, žalovaná uhradila celkem částku 7 500 Kč. Požadována je dlužná jistina ve výši 12 207,45 Kč, dlužný poplatek ve výši 10 618,95 Kč, úrok ve výši 24,12 % ročně z nesplacené jistiny od 11. 4. 2023, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 1 390,43 Kč) a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 28. 4. 2022, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 2 063,91 Kč).2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Dokazováním bylo zjištěno, že žalované byly na základě smlouvy ze dne 10. 1. 2022 poskytnuty bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na její účet, jak vyplývá z úvěrové smlouvy a tabulky umoření. Žalobce prokázal, že je oprávněn vymáhat žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023.4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě žalobce uvedl, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované především na základě informací od žalované o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédl do relevantních databází (insolvenční rejstřík). Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalobce ověřil příjmy žalované výplatnicemi za měsíc říjen a listopad 2021. Čistý měsíční příjem žalované dosahoval částky 25 650 Kč. Ohledně výdajů žalované a rodinných poměrů vyšel žalobce z informací od žalované, která uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v nájemním bytě. Žalovaná uvedla výši svých odhadovaných výdajů v částce 3 000 Kč. Za dané situace soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobce pouze prověřil příjmy žalované, nedostatečně však posoudil její výdaje. Uváděná částka 3 000 Kč je evidentně nepřiměřeně nízká, tím spíš za situace, kdy žalovaná bydlí v nájemním bytě. Uvedené má za následek, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. K tomu též rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.6. Žalobci tak v posuzovaném případě vznikl pouze nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků po odečtení případných prostředků vrácených žalovanou žalobci formou uhrazených částek. Žalobce tvrdí, že žalovaná uhradila na svůj dluh 7 500 Kč. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobci zcela uhradila či že jinak zanikl. Žalovaná však zůstala v řízení zcela nečinná, na nařízené jednání soudu se nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána. Proto nemohla být soudem poučena o svém břemeni tvrzení a břemeni důkazním. Soud tedy vyšel z tvrzení žalobce o výši uhrazené částky žalovanou. Celková výše dluhu žalované tak činí částku 7 500 Kč, kterou jí soud uložil zaplatit. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl. Soud umožnil žalované úhradu dluhu ve splátkách, a to s ohledem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022, dle kterých je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce byl usnesením ze dne 18. 7. 2024 č. j. , spisová značka, vyzván, aby mimo jiné doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně celkových sociálních a majetkových poměrů žalovaného v době uzavření smlouvy, popř. současné majetkové poměry a platební možnosti. Žalobce však k těmto otázkám ničeho netvrdil, navíc jak popsáno shora, majetkové poměry (příjmy a výdaje) žalovaného řádně neprověřil ani k době uzavírání smlouvy. Proto soud vyšel toliko z výše dlužné částky a také ze své úřední evidence, z níž vyplývá, že u zdejšího soudu je proti žalovanému vedeno několik řízení na zaplacení částky a rovněž řízení exekuční, a stanovil výši splátek v částce 500 Kč, když takto stanovenou výši lze v posuzovaném případě považovat za přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem ke stanovení nové lhůty k plnění tak nelze učinit závěr, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí ocitl v prodlení, proto soud žalobu zamítl i co do požadovaných úroků z prodlení, a to s opětovným odkazem na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na úspěch ve věci. Žalované, která byla v řízení úspěšnější, žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.