16 C 587/2022-77 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 48 451,95 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] [anonymizováno] smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet. Dne [datum] uzavřeli účastníci jako dodatek [číslo] k rámcové smlouvě – Smlouvu o poskytnutí kontokorentu. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupil žalobce v souladu se smlouvou a [anonymizována čtyři slova] dne [datum] k jeho zesplatnění. Požadována je dlužná jistina ve výši 48 351,95 Kč, poplatek za výběr z bankomatu ve výši 100 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 443,16 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 18,9% ročně z částky 48 351 Kč od [datum] do [datum] a následně ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 48 351,95 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se prostřednictvím svého opatrovníka, který mu byl ustanoven z důvodu neznámého pobytu, ve věci vyjádřil tak, že žalobu neuznává. Poukázal na to, že žalovaný nebyl ztotožněn v žádném z dostupných registrů, není tak existující osobou v právním smyslu a řízení by tak mělo být zastaveno. Dále poukázal na to, že žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného, což činí uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou. Důkazy předložené žalobcem neprokazují ani čerpání kontokorentu žalovaným v tvrzené výši. 3. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovanému byl na základě dodatku [číslo] k [anonymizováno] smlouvě [číslo] ze dne [datum] poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný čerpal kontokorent od [datum] až do maximální částky 50 000 Kč, jak vyplývá z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a z výpisu z běžného účtu za období od [datum] do [datum]. Žalovaný celkem uhradil částku 8 365,12 Kč, kterou si žalobce započetl na obchodní úrok. 4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě žalobce uvedl, že posoudil úvěruschopnost žalovaného, kdy zkoumal jeho příjmy a výdaje a odkázal na úvěrovou zprávu. Pokud jde o příjmy, vyšel žalobce z výpisu z účtu, na který přicházely žalovanému pravidelné částky. Pokud jde o výdaje, vycházel žalobce z údajů, které mu sdělil žalovaný. Žalobce dále z dostupných informací zjistil, že žalovaný neměl žádné další úvěry. V neposlední řadě pak žalobce poukázal na to, že šlo o nízký úvěr do 50 000 Kč a úvěruschopnost byla zkoumána přiměřeně této výši. 6. Z úvěrové zprávy ze dne [datum] vyplývá, že žalobce vyšel z toho, že žalovaný nemá žádné uzavřené kontrakty (splátkové či nesplátkové), včetně karet. Dále z přehledu žádostí o úvěr vyplývá, že žalobce eviduje u žalovaného žádost o kontokorent ze dne [datum] s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, která byla schválena a žádost o půjčku ze dne [datum] ve výši 120 000 Kč, která byla zamítnuta. Dále žalobce eviduje další údaje o žalovaném, a to vzdělání – vyučen, bydlení – nájemní, počet vyživovaných osob – jedna, splátky uvedené klientem – 30 000 Kč, výdaje domácnosti – bydlení – 7 500 Kč, léky, jídlo, doprava – 5 000 Kč, výše hl. příjmu – 90 000 Kč (svobodná povolání), jiný příjem 80 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti – 95 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u žalobce vyplývá, že v období od [datum] do [datum] bylo na tento účet připsáno osm plateb v celkové výši 23 000 Kč a odepsáno sedm plateb v celkové výši 21 250 Kč, když počáteční zůstatek za toto období činil mínus 41,61 Kč a konečný zůstatek 1 708,39 Kč. S ohledem na shora uvedená skutková tvrzení žalobce a předložené důkazy dospěl soud k závěru, že žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Již samotná skutečnost, že žalobce ohledně výdajů vycházel pouze z údajů sdělených mu žalovaným, aniž by tyto dále prověřoval, postačuje k závěru o nesplnění zákonné povinnosti stanovené ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V této souvislosti soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.“ Uvedené platí tím spíše za situace, kdy údaje uváděné žalovaným vzbuzují důvodné pochybnosti o jejich pravdivosti a úplnosti. Soud má na mysli především částku 7 500 Kč jako náklady na bydlení, pokud se jedná o bydlení nájemní. Stejné platí i u výdajů na jídlo a dopravu ve výši 5 000 Kč Tyto částky působí jako podhodnocené a tudíž nevěrohodné, také v kontextu s výší uváděných„ nadprůměrných příjmů“ ve výši 90 000 Kč a dalších„ jiných příjmů“ taktéž v řádech desítek tisíc korun. Současně pak je zřejmé, že výši těchto tvrzených příjmů žalobce nijak neprověřoval. Pokud odkazuje na účet žalovaného, který pro něj žalobce vedl a na který dle žalobních tvrzení měly chodit pravidelné platby výši příjmů prokazující, pak z předloženého výpisu za období tří měsíců před uzavřením dodatku [číslo] o poskytnutí kontokorentu pouze vyplývá, že na tento účet přicházely nepravidelné platby, které obvykle v týž den byly z tohoto účtu odepisovány. Výše těchto příchozích plateb navíc nedosahovala tvrzené výše příjmu 90 000 Kč. Za zmínku stojí rovněž údaj z evidence žalobce – 30 000 Kč vedený jako splátky uvedené klientem, ačkoliv úvěrová zpráva ze dne [datum] má dle žalobních tvrzení prokazovat, že žalovaný neměl žádné splátky hradit (nebyly zjištěny). Soud tedy uzavírá, že žalobce neprokázal řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. To má za následek, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. K tomu též rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 7. Žalobci tak v posuzovaném případě vznikl pouze nárok na vrácení poskytnutých peněžních prostředků po odečtení případných prostředků vrácených žalovaným žalobci. Z žalobcem předloženého výpisu z účtu za období od [datum] do [datum] a z přehledu čerpání a splácení kontokorentu se zjišťuje, že žalovaný přečerpal zůstatek na svém účtu až do maximálního limitu kontokorentu ve výši 50 000 Kč. Žalobce si za takto poskytnutý kontokorent strhával z účtu žalovaného obchodní úrok, celková výše těchto srážek za období od [datum] do [datum] dosáhla částky 8 365,12 Kč. Ke dni zesplatnění kontokorentu dne [datum] činila výše kontokorentu 48 351,95 Kč. Vzhledem k neplatnosti smlouvy je třeba tuto částku ponížit o veškeré platby použité na jeho splacení, tedy v daném případě o částku 8 365,12 Kč. Celková výše dluhu žalovaného tak činí částku 39 986,83 Kč, kterou mu soud uložil zaplatit žalovanému. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl. Soud umožnil žalovanému úhradu dluhu ve splátkách, a to s ohledem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022, dle