16 C 8/2024-22 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobcem Smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy byly žalovanému zaslány finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, . Celá částka byla splatná ve třech splátkách s datem poslední splátky dne , datum, . Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Požadována je dlužná jistina a poplatek ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, v částce , částka, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovanému byly na základě smlouvy ze dne , datum, poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Tato částka byla žalovanému zaslána na jeho účet uvedený ve smlouvě v den uzavření smlouvy, jak vyplývá z výpisu z účtu žalobce ze , Anonymizováno, .4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě žalobce uvedl, že posoudil úvěruschopnost žalovaného především na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédl do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce ověřil příjmy žalovaného výplatnicemi za měsíc září a říjen 2022. Z nich vyplývá čistý měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, a , částka, (rozdíl byl zapříčiněn 5 dny ošetřování člena rodiny). Žalobce dále provedl lustraci žalovaného v Centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem, jak vyplývá z předloženého výstupu z této lustrace. Ohledně výdajů žalovaného a rodinných poměrů vyšel žalobce z informací od žalovaného, který uvedl, že je ženatý, má dvě děti a bydlí u rodičů. Žalovaný neuvedl konkrétní výši svých výdajů, proto žalobce vyšel ze základní nezabavitelné částky , částka, stanovené právními předpisy. Žalobce k návrhu nepředložil zákaznickou kartu, na niž se odvolává a omluvil se z nařízeného jednání. Za dané situace soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobce pouze prověřil příjmy žalovaného, nedostatečně však posoudil jeho výdaje, resp. jeho výdaji se vůbec nezabýval, tyto nijak nezjišťoval. Postup žalobce, který nahradil tuto veličinu základní nezabavitelnou částkou v situaci, kdy žalovaný neuvedl žádnou výši svých výdajů, není správný. Nezabavitelná částka sama o sobě nic nevypovídá o skutečných výdajích žalovaného, navíc v posuzovaném případě ani nezohledňuje použitá výše další vyživované osoby. Žalobce nijak neověřoval, zda žalovaný skutečně žije u rodičů, nezohlednil např. ani skutečnost, že žalovaný hradí měsíčně částku , právnická osoba, Kč jako splátku půjčky z FKSP, jak vyplývá z výplatnic žalovaného, které měl žalobce k dispozici. Je tedy zřejmé, že žalobce neprověřil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Uvedené má za následek, že uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. K tomu též rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.6. Žalobci tak v posuzovaném případě vznikl pouze nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků po odečtení případných prostředků vrácených žalovaným žalobci formou uhrazených částek. Žalobce tvrdí, že žalovaný neuhradil žalobci ničeho, bylo tedy na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobci zcela uhradil či že jinak zanikl. Žalovaný však zůstala v řízení zcela nečinný, na nařízené jednání soudu se nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Proto nemohl být soudem poučen o svém břemeni tvrzení a břemeni důkazním. Soud tedy vyšel z tvrzení žalobce o výši dlužné jistiny. Celková výše dluhu žalovaného tak činí částku , částka, , kterou mu soud uložil zaplatit. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl. Soud umožnil žalovanému úhradu dluhu ve splátkách, a to s ohledem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022, dle kterých je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce byl usnesením ze dne 8. 3. 2024 č. j. 16 C 8/2024–12 vyzván, aby mimo jiné doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně celkových sociálních a majetkových poměrů žalovaného v době uzavření smlouvy, popř. současné majetkové poměry a platební možnosti. Žalovaný však k těmto otázkám ničeho netvrdil, navíc jak popsáno shora, majetkové poměry (příjmy a výdaje) žalovaného řádně neprověřil ani k době uzavírání smlouvy. Proto soud vyšel toliko z výše dlužné částky a příjmů žalovaného v době uzavření smlouvy, od níž uplynula doba 1,5 roku, kdy nelze očekávat razantní navýšení příjmů žalovaného, a stanovil výši splátek v částce , částka, , když takto stanovenou dobu splácení lze v posuzovaném případě považovat za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem ke stanovení nové lhůty k plnění tak nelze učinit závěr, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí ocitl v prodlení, proto soud žalobu zamítl i co do požadovaných úroků z prodlení, a to s opětovným odkazem na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na úspěch ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 58 % (přiznáno , částka, z žalovaných , částka, , když k příslušenství se nepřihlíží), tomu odpovídá úspěch žalovaného v rozsahu 42 %. Žalobci tedy náleží náhrada ve výši rozdílu těchto procentuálně vyjádřených částek. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , odměna právního zástupce žalobce za tři úkony právní služby po , částka, (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a náhrada hotových výdajů ve výši tří paušálních náhrad po , částka, dle vyhl. č. 177/1996 Sb. , obojí navýšené o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Celková výše nákladů žalobce tak činí , částka, , 66% této částky pak činí , částka, , jak uvedeno ve výroku III.