17 C 262/2024-58 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 19 309 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne 22. 7. 2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, (dále jen „Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (dále jen „Podmínky“). Právní předchůdce žalobkyně posoudil před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou půjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavření Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do Zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části Zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 12 200 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 655 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27,00 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 737 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 450 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (tak jak bylo sjednáno), se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti 60 týdenních splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 9. 2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila částku celkem 8 533 Kč.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.3. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila svá tvrzení a doložila, jakým konkrétním způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalované, z jakých konkrétních skutečností žalobkyně dospěla k závěru o schopnosti žalované úvěr splatit, jaké jsou současné poměry žalované ke splácení dlužné jistiny, uvedla, že ze Zákaznické karty ze dne 22. 7. 2016 se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil majetkovou situaci žalované z výplatních pásek (05, 06, 07/2016) a z nájemní/podnájemní smlouvy. Současně si z veřejného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako administrativní pracovnice ve společnosti , právnická osoba, a její čistý měsíční příjem činí 21 500 Kč, že žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti.4. Soud ve věci nařídil jednán na 29. 10. 2024, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti žalované, která se bez omluvy k jednání nedostavila, přestože jí předvolání k jednání bylo doručeno náhradním způsobem uložením na poště. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.5. Ze Zákaznické karty ze dne 22. 7. 2016 soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 15 000 Kč. Ke svým údajům žalovaná uvedla, že žije v nájmu, je zaměstnána na plný pracovní úvazek u společnosti , právnická osoba, jako administrativní pracovnice s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč; dále žalovaná uvedla další čisté příjmy ve výši 6 500 Kč. Jako měsíční výdaje žalovaná uvedla částku 16 400 Kč. Jako dokumenty byly předloženy tři výplatní pásky za měsíce květen až červen 2016 a nájemní/podnájemní smlouva.6. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 7. 2016 soud zjisti, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala této společnosti vrátit celkem částku 27 842 Kč v 60 týdenních splátkách po 465 Kč.7. Soud k důkazu nehodnotí předložený soudek Krajského soudu v , adresa, , č.j. , spisová značka, , neboť tento rozsudek nezohledňuje aktuální judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahující se k posuzování úvěruschopnosti dlužníků.8. Ze zjištěných skutečností učinil tento soud závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 22. 7. 2016 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Splácet tyto peněžní prostředky spolu s dalším poplatkovým a úrokovým navýšením měla žalovaná v 60 týdenní splátkách po 465 Kč. Ze Zákaznické karty vyplývá, že žalovaná měla být zaměstnána ve společnosti , právnická osoba, jako administrativní pracovnice s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč. Jako další čisté měsíční příjmy žalované jsou uvedeny 6 500 Kč bez bližší specifikace. Měsíční výdaje jsou uvedeny na částku ve výši 16 400 Kč. Právní předchůdce žalobkyně měl podle žádosti k dispozici výplatní pásky za měsíce květen až červenec 2016.9. Žalovaná soudu nenabídla žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo, byť jen částečně cokoliv zaplacenu.10. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.14. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřej