30 C 305/2024-20 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 18 092,26 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh z revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2023.2. Žalovaný se k žalob nevyjádřil a nedostavil se ani k soudnímu jednání, ke kterému byl řádně předvolán, takže bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2023, všeobecných obchodních podmínek a sazebníku bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 13 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit 10. 8. 2023. Žalovaný neuhradil ničeho.4. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které zjistila v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, ani jakým způsobem tyto vyhodnotila. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 5. 9. 2024, č. , č. účtu, -15 byla proto vyzvána k doplnění těchto skutečností, což neučinila, pouze omluvila svou účast na jednání.5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.7. V daném případě dospěl soud k závěru, že není možné žalobě vyhovět. Žalobkyně nesplnila svou povinnost tvrzení, když neuvedla konkrétně jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, které údaje tedy zjistila, jak byly doložené a jakým způsobem je vyhodnotila. Za těchto okolností musel soud uzavřít, že v daném případě byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a smlouva je absolutně neplatná. V takovém případě je žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ničeho, byla mu uložena povinnost zaplatit celou jistinu ve výši 13 400 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil, ani se nedostavil k soudnímu jednání, nemohl se tedy vyjádřit ke svým současným možnostem dlužnou částku splácet, tak na straně žalující nelze rozumně požadovat, aby v tomto směru uvedla aktuální tvrzení a tyto doložila a řízení k tomu vedené by nebylo efektivní a hospodárné. Z těchto důvodů byla stanovena lhůta k plnění v délce jednoho roku. Tato lhůta je dostatečná na to, aby žalovaný dluh v řádu několika tisíců splatil splátkami, případně si v této poskytnuté době na úhradu zajistil potřebné finanční prostředky jiným způsobem (např. prodejem svých nemovitých a movitých věcí, brigádami atd.). Pro žalobkyni není tato lhůta likvidační, neboť je soudu z úřední činnosti známo, že tato dlouhodobě podniká v poskytování úvěrů bez toho, že by byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaných, takže musí počítat se zvýšeným podnikatelským rizikem ohledně vrácení finančních prostředků, které takto poskytla.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, takže náhrada nákladů řízení byla poměrně rozdělena tak, že z předmětu řízení (včetně úroku z prodlení dopočítaného ke dni rozhodování) byla žalobkyně úspěšná pouze ze 75 %, neúspěšná tak byla z 25 %, takže jí náleží 50 % náhrada nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta vzhledem k žalobě podané na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech se změnou pouze v několika skutečnostech podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč, hotové výdaje dle téhož ustanovení za 3 úkony právní služby po 100 Kč a DPH podle § 137 o.s.ř. ve výši 252 Kč. Náklady řízení tedy představuje částka 2 252 Kč, z čehož 50 % činí 1 126 Kč.9. O lhůtě k plnění nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.